Po tři dny a na třech scénách probíhal třetí ročník Festivalu Slunce ve Strážnici. Nebylo tím pádem v silách jednotlivce vidět a slyšet všechno. Bohužel neexistoval detailní rozpis účinkujících a oficiální informační tabule u jednotlivých scén bylo třeba brát také s rezervou. Malý příklad za všechny: Kvůli slovenské zpěvačce Sui jsem se rozhodl nejít na Marii Rottrovou. Leč žádná Sui se nekonala (nebo vystoupila úplně jindy, než bylo plánováno). I přes tento organizační škraloup nabídl i letos strážnický festival skvělé hudební zážitky.
Donovan – foto z prezentace Festivalu Slunce Hvězdou, na které víceméně stála propagace celého festivalu, byl slavný skotský písničkář Donovan, o kterém v červnu a červenci opakovaně psaly i nejčtenější české deníky. Předskokany mu ve čtvrtek 11. července dělali: Jan Hrubý s Kukulínem (nemůžu si pomoci, ale z desky je mám raději), Neřež, Folk Team a Zuzana Navarová & Koa. Stadion Zámek v žádném případě nebyl úplně zaplněný a po Navarové (která předvedla samozřejmě úchvatný výkon) se dokonce někteří diváci zvedli a odešli. Potvrdilo se tak očekávání, že Donovan hlavně mladší generaci už téměř nic neříká. Je to samozřejmě velká škoda, protože slyšet naživo hity jako Sunshine Superman, Hurdy Gurdy Man nebo Mellow Yellow byl obrovský zážitek. Celým večerem velmi vkusně provázel Jiří Černý, velký znalec Donovanovy tvorby. Oceňuji především nápad zvát si během zvučení někoho z muzikantů k mikrofonu. To od Černého odkoukali a v následujících festivalových dnech praktikovali i další moderátoři. (K moderátorům z opačné strany: Nepředstavitelné perly vypouštěl z úst v pátek Luboš Veselý. Dozvěděli jsme se, že T. E. Band je naše nejpopulárnější trampská kapela a hlavně že FT Records je jediné brněnské vydavatelství. Indies a Plockovo Gnosis je vosk? Nebo je kolega Veselý nezná, podobně jako si nemohl vzpomenout na název nového alba Lehké nohy?)
Donovan byl sice hlavní hvězdou, leč po jeho vystoupení čtvrteční program nekončil. Zájemci se mohli odebrat do letního kina na film Rok ďábla, jehož promítání bylo v ceně vstupenky.
V pátek 12. července si divák mohl vybrat vždy mezi dvěma scénami. Ve 13 h začaly hrát amatérské kapely na Ostrůvku a současně probíhal na Zámku koncert koní vydavatelství FT Records (jehož majitel Pavel Kopřiva je jedním z organizátorů festivalu). Trampy potěšil brněnský T. E. Band, trochu větší nářez předvedla chodská Zrcadla (zvláště bubenické sólo na začátku Loutek mě napoprvé nadchlo) a Lehká noha, následoval klidnější blok v podání Boba Frídla.
Od 19 h se hrálo současně na Zámku a v Letním kině. Z hlavního (zámeckého) koncertu jsem viděl pouze Progres 2, který vsadil především na dlouhé pasáže z alba Dialog s vesmírem. Dav (nebo jedinci v davu?) nadšeně přijal slavnou a před rokem 1989 samozřejmě cenzurovanou Planetu Hieronyma Bosche („Nám vládne král / Má jméno heroin“). A já jsem si při té příležitosti říkal, kam až mohou jít žánrové hranice takového festivalu. (Vím, Festival Slunce je programově nadžánrový, přesto si nedokážu představit posluchače, který by nadšeně hltal všechny části programu, zvlášť když po Progresu nastoupila Cimbálová muzika Martina Hrbáče.)
Na Letním kině v pátek večer hrála například Benedikta, výborná slovenská Jej družina, Petr Bende Band, Jan Vančura a především Robert Křesťan s Malinabandem. Během jeho vystoupení jsem seděl ve druhé řadě a se zatajeným dechem jsem poslouchal. Křesťanovy písničky znám a mám je rád už delší dobu, ale viruozitu slovenské sekce Juraj Griglák (basa) a Stano Palúch (housle) jsem naživo mohl ocenit až teď.
Zatímco čtvrteční a páteční program nabídl skvělé zážitky, sobota přinesla mnohým návštěvníkům zklamání v podobě rozpačitého začátku hlavního koncertu. Po odpoledním programu začalo ve Strážnici vydatně pršet, což znemožnilo začít na Zámku v ohlášených 19 h. Bohužel až o dvě hodiny později se rozčarovaný dav dozvěděl z úst Pavla Kopřivy, že se začátek programu ještě o něco posouvá. Tím pádem se končilo až hluboko v noci a přiznám se, že já jsem z důvodu brzkého ranního odjezdu do Brna neviděl ani Pavla Hammela, ani Vladimíra Mišíka, ani Buty.
Alespoň část sobotního večera jsem strávil na letním kině, kde se i za deště hrálo improvizovaně pod plachtou (na pódium byl přenesen i mixážní pult a diváci stáli přímo vedle hrající kapely). Noční jam session s T. E. Bandem, Zrcadly nebo Samsonem byl docela příjemný a podle některých zúčastněných muzikantů „teprve teď začal ten správný festival“.
Co říci závěrem? Nebýt průšvihu se sobotním deštěm, byl by to další krásný festival. Jednu výhradu k organizaci jsem už napsal na začátku článku, další postřehy směřují k divákům. Publikum ve Strážnici není zdaleka tak tolerantní jako v časech strážnické Zahrady. Častější je pokřikování na kapely a na konferenciéry („Nekecej a hobluj!“). A co mi vadí nejvíc, je bezohlednost kuřáků v publiku (nejen na tomto festivalu). Nemám nic proti jejich zálibě. Ale stejně jako když já potřebuji vypustit „pachovou stopu“, vyhledám toaletu, mohou i oni odejít na chvíli do ústraní a zasmrdět si tam.
