Olivia Newton John se proslavila nejen svou countryovou částí tvorby, ale také jako filmová hvězda a zpěvačka i diskotékové muziky – a tak jí znají nejen fanoušci country, ale i popu a rock and rollu a s překvapením zjišťují, jak mnoho styčných ploch hudba má, když interpret, vlastně interpretka, umí.
Olivia se narodila sice v Cambridgi v Anglii, vůbec ne v hudební, ale spíše ve vědecké rodině – její dědeček byl nositelem Nobelovy ceny za fyziky, ale brzy celá rodina přesídlila do australského Melbourne, a to také kvůli zaměstnání otce na universitě. Nicméně malá Olivia ráda zpívala a tak se poprvé dostala na obrazovky TV v jakési pěvecké soutěži, to jí bylo 12 a o pár let později zakládá dívčí kapelu. ta sice dlouho nevydržela, ale Olivia získala kuráž k další soutěži, tu vyhrála a za odměnu získala možnost natáčet v rodné Anglii. Tam vytvořila duo s přítelkyní z Austrálie, ale také vystupovala s nejrůznějšími, mírně obskurními skupinami.
V roce 1970, poté co měla menší úspěch s písní I could never live without your love začala spolupracovat s Cliffem Richardem a to jak na koncertech, tak na jeho TV show. Jejím prvním hitem, který se dostal do horní desítky britské hitparády byla převzatá Dylanova píseň If not for you, které dodala na jaře 1971 svou interpretací úplně jiný šarm. K velkému překvapení píseň byla obrovským hitem v USA – několik týdnů vedla hitparádu tzv. Adult songs a na klasické popové byla 25. na další dva roky tedy bylo se žánrovým zaměřením vystaráno a Olivie vysílala do USA takové hity jako Take me home country roads nebo Banks of the Ohio.
Navzdory hitům v americe neměla až do roku 1974 své samostatné album – to ale právě v tom roce přišlo a přineslo obrovský hit – Let me be there – ten právě dozněl – dobyl první místo obou hitparád a získal zlatou desku. Pro Olivii znamenal také titul zpěvačky roku a nashville ji ležel u nohou a to až do roku 1975, ve kterém se přestěhovala do L.A. a začala se rovnou věnovat popu – zpočátku to ale byly opět jen malé softrockové hity.
V druhé polovině sedmdesátých let se Olivia transformovala v sexy symbol středního proudu popu a stala se idolem poté, co s Johnem Travoltou vytvořila hlavní roli ve filmu Pomáda. Následovala řada alb a hitů, které později inklinovaly i k discu – to se naplno projevilo ve filmu a muzikálu Xanadu, kde spolupracovala s pop-rockovou skupinou ELO a i tady byla, po zmiňovaných opatrných začátcích veleúspěšná.
V polovině osmdesátých let se ale začala měnit móda i v popu a té už nestačila. postupně se stahuje z výsluní slávy a stává se uznávanou legendou, která sice neobsazuje horní místa hitparád ale je solidním magnetem všude, kde se objeví a s jakýmkoliv repertoárem. Chtělo by se říct – důstojně stárnoucí zpěvačka. V druhé polovině osmdesátých let zbyl ONJ čas i na rodinu, vdala se a měla dceru. Začala také trochu podnikat a věnovat se ochraně zvířat a jen z rozmaru se v roce 1988 ještě pokusila o comeback Publikum jí už ale jasně dalo najevo, že jí chce mít jen jako legendu. Prodělala také nádorové onemocnění, naštěstí s dobrým koncem a další návrat do nahrávacích studií byl v roce 1994 – to už ale nebyl pokus o dobytí hitparád, ale zralá kolekce písní. Také se vrátila do Nashvillu, který si jí pamatoval přeci jen více, než přelétavá centra popové slávy.
