Press "Enter" to skip to content

OSVĚŽUJÍCÍ KRÁSA SLOV POD ČÍSLEM OSM

Z komerčního hlediska se to zdá být pěkně padlé na hlavu – vydat na dvojalbu více než dvě hodiny živých nahrávek kapely, která už víc než čtrnáct let nehraje, nemá prakticky žádné epigony, nebyli v ní žádní slavní muzikanti, neznáme ji z rádií a v povědomí lidí žije nanejvýš díky pohnutému osudu jejího frontmana. Ale to je možná ideální příležitost nechat se překvapit. A zvlášť v dnešní době, která z písniček pomalu vytlačuje texty na úkor rytmu – hlavně, aby to šlapalo, vždyť je vlastně jedno, o čem to je.

Kdoví, zda rodiče Jaroslava Ježka, subtilního chlapce z Karlových Varů, měli na mysli slavného skladatele. Jménu ale Jaroslav ostudu neudělal. Zatímco jeho jmenovec bude v české hudební historii zapsán natrvalo jako geniální tvůrce hudby pro Osvobozené divadlo a k písničkám Voskovce a Wericha, za něj budou mluvit především texty písniček, které v osmdesátých letech chlapeckým hlasem a přitom naléhavě přednášel v klubech i na Portách. Na tehdejší poměry působil on i celá skupina Čp. 8 hodně alternativně – žádné uhlazené melodie, žádné konejšivě nacinkané kytary, žádné písničky o toulání a sladké lásce, ale ani řízné politické protestsongy, žádné neskutečné instrumentální umění. Všechno stálo a padalo s poetikou jeho textů a s tím, jak se do nich vžil a doslova je ztělesňoval.

Co tedy získáte, když se k vám zmíněné dvojalbum dostane? Především vás nejspíš překvapí, ba šokuje, že vedle dvou disků si můžete počíst nejen v objemném bookletu obsahujícím na 28 stranách texty, stručnou historii a obvyklý přehled, kdo kde hraje a kdy bylo co natočeno. Vedle průhledné krabičky s CD je totiž přiložen téměř padesátistránkový životopis Jaroslava Ježka od Petry Severinové. Můžete si tak četbou zkrátit čas k nejbližšímu přehrávači, případně oddechnout, když vás příval básnických obratů v textech zaplaví. Jenom pozor, měkčí povahy zřejmě nevydrží do konce životopisu bez kapesníku.

V předrevoluční době nebylo až zas tak s podivem, že někomu nevyšla deska. Ačkoliv se za to mnozí renomovaní kritici (např. Jiří Černý) velmi přimlouvali, první ucelený soubor nahrávek Čp. 8 vznikl v roce 1991 díky Sdružení Porta. Nyní se to Indies rozhodlo přebít. Na první cédéčko (s názvem Fresh Air) umístilo čistých 70 minut živé nahrávky z prosince 1984, pravděpodobně to nejlepší, co se dalo v archivu najít. Na druhém disku (Rozprodáno) se pak točí chronologická posloupnost „živáků“ od roku 1981, kdy byl kapele teprve rok, až po ukázku z posledního koncertu v roce 1987. Pokud desky posloucháte v uvedeném pořadí, pak se vám nejspíš bude zdát ta druhá spíš sběratelskou kuriozitkou. Zatímco Fresh Air je na první poslech velmi působivý a zpěvákovi věříte i dobově tendenční obraty (Proč ti můžu pomoct), zejména v počátečních písničkách druhé desky je poměrně dost banalit a deska je pochopitelně nevyrovnaná. Ovšem minimálně zařazení hitovky Rozprodáno ji ospravedlňuje (je ale fakt od Ježka, není to převzatá píseň nějakého hitmakera?).

Posloucháte-li písničky přísnou optikou technické náročnosti našich dní, sem tam se určitě ušklíbnete nad kulhajícím rytmem, chaotickým sólem nebo plechovým zvukem kytary. Troufám si ale tvrdit, že bohatství textů (za všechny nádhery ocituji aspoň „Slunce vstávalo / a my jsme mu ze země mávali / posílali jsme mu sedmitečné pozdravy“ z Hledání č. 3) a mimořádný pěvecký výraz Jaroslava Ježka by i teď málokdo překonal. Na druhou stranu se obávám, že by se dnes jeho křehkých výpovědí o lidském nitru chopili šikovní producenti a zadusili by je profesionálně dokonalou doprovodnou skupinou. Je smutné, že takový geniální básník zemřel mladý, ale možná jedině díky tomu zůstala jeho písničkám tak neobyčejná síla.

„Bílý motýl sek sebou o asfalt / a hvězdy se pohnuly…“

Honza Hučín

Honza Hučín