Titulek článku shodný se jménem kapely není žádný velký počin z hlediska literární fantazie, ale v tomto případě asi originálnější nadpis snad ani nelze vymyslet. Když jsem se se skupinou poprvé setkal ve studiu u mikrofonu, skutečně jsem se trošku červenal, když jsem neustále říkal „prdi“. Ale zvykl jsem si a zvykat si na jejich muziku jsem ani moc nemusel – zaujala mě od začátku.
… odmítání od hlídačů čistoty žánru už poznali. Už podle názvu (je sestaven z počátečních písmen jmen členů, i když to někdy dalo trochu práce) je patrné, že sebe ani muziku moc vážně neberou, ale pozor, nezaměňovat s povrchností – postupem času zvládli hudební stránku své produkce zejména díky tomu, že se neuzavírají jen ve studiu a na koncertech, ale že jsou „otřískáni“ (v dobrém slova smyslu) tancovačkovým hraním – tedy tím, co některé kapely podceňují a ohrnují nad tím nos – jenže právě to je jediná možnost, jak dosáhnout praxe, jeden koncert měsíčně z vás mistry neudělá. Na druhou stranu to ale přinese některé rutinní zvyky, které v tomto případě jsou poznat na výslovnosti v některých skladbách (Mám tě rád).
CD se stejně nevázaným názvem Wapi gigi je, tuším, jejich druhé a je to právě to druhé album, o kterém se tvrdí, že ukáže, zdali kapela za něco stojí. Na tomhle CD se P.R.D.I . usadili hudebně i textově. Hudebně – to znamená že jejich parketou je tvrdší odrůda country, textově pak skutečnost, že se věnují drsnějším tématům, zpracovaným s patřičně adekvátním výrazivem. Ne každý to musí strávit, zatímco na velkých, závažných a důstojných tématech se shodneme, jejich podání s určitým nadhledem nebo zábleskem humoru už může vyvolávat rozporné reakce. Přiznám se, že uvést některé písně – zejména ty rozvernější – bych se v rádiu asi neodhodlal ani po 22. hodině, např. U mísy (hádejte u které),pokud by někdo přehlédl humorný nádech, mohl by se cítit i rozhořčen. Ale i písně lehce depresivní se v repertoáru najdou – většinou však končí alespoň „úsměvem skrz slzy“ – Jo, moje sladká („Tikáš mi v budíku/vrníš mi v motoru/a večer si tě ladím v rádiu“ – skoro jí závidím… pozn. MK) nebo To se někdy stává. V některých písních se P.R.D.I. dívají na události mnohokrát popsané trochu jinak:
Zvíře neumí se smát
Nebrečí a neovládá řeč
Neumí se samo zabít
To umí jen člověk – heč.
Ten uměle vytvořený rým v druhém verši promíjím právě kvůli neobvyklému pohledu na téma smrt z vlastního rozhodnutí. I v ostatních textech jdou přímočaře k jádru věci, servítky si neberou a poetické kličky nedělají. Jakkoliv můžou témata nebo výrazivo budit u někoho jisté rozpaky, po technické stránce textařské řemeslo zvládli – snad jen v písni Pět let se to hemží: ven/stěn, prát/rád, uměla/voněla, drak/vlak, mít/snít. Ale neklaďme na texty měřítka literárních skvostů, když se to ani samy texty nesnaží předstírat velkými slovy a jsou „jen“ o obyčejném životě.
P.R.D.I. / foto z www stránek Po hudební stránce se P.R.D.I. inspirují nejen moderní country, ale jednu píseň věnovali i popové (možná i rapové) kapele New Kids on the Block – skladba se jmenuje Zátoka (reminiscence není náhodná) a z textu plyne, že odmítání od hlídačů čistoty žánru už poznali. V country-rapovém duchu je ostatně i titulní melodie (mimochodem, právě v době, kdy píšu toto povídání, vede americkou countryovou hitparádu skladba Chci mluvit o mě – zpívá Toby Keith a nezmiňuji jí v této souvislosti náhodou: že by nový trend?). Jako další zdroj inspirace bych odhadl moderní formy blues v pomalejších písních a ve volných chvílích pánové jistě poslouchají rock, nebo alespoň beat. Příjemným zpestřením je občasná harmonika nebo flétna či časté housle, dominující jsou ale kytary a bicí. Zpěv všech sólistů je civilní, evidentně znají své možnosti a v jejich rámci se dokáží realizovat.
CD obsahuje tradičních 12 písní a má 42 minut – není to mnoho, ale zas lépe, než kdyby skupina nacpala na CD úplně všechno, co kdy natočili. Jsem trochu zmaten bookletem, kde je jen 9 textů a ještě v přeházeném pořadí. Na závěr se sluší kapelu představit: Pavel Geisler-bicí,zpěv, Roman Pokorný – akustická kytara, zpěv, většina muziky i textů, Růžena Michal Chroňák-elektrická kytara, Daniel Brož-elektrické housle, Ivan Exner-basa, Ivo Horňáček-akustická kytara.
P.S. pro případné detektivy: Mezi těmi, které kapela zmiňuje ve speciálním poděkování na bookletu jsem nejen já, ale i Jeroným Lešner a např. Jiří Černý či Daniel Takáč… – a asi 1000 dalších jmen.
P.R.D.I.: Wapi gigi , ADC Systems, 42.41
Moje sladká-Mám tě rád-Wapi gigi-Hořká můza-Pět let-Deprese-Málo mám-Sedím u mísy-To se někdy stává-Oblázek-Tma bez snů-Zátoka.
