Když jsem se tak ohlédl nazpět a probral se svým archívem, konstatoval jsem, že se o ryvolovky pokusil už kdekdo. Jako první vyšly samozřejmě v podání Hoboes na LP a později na rozšířeném CD, pak se přidali oba hlavní protagonisté se sólovými alby, poté několik studiových skupin, příležitostně sestavených kamarádů, a také brněnské a pardubické kapely si řekly své. A ani v jednom případě (včetně těch studiových skupin) výsledný tvar nepobouřil. Řekl bych, že to svědčí o síle písniček a, nezlobte se pro to silné slovo, genialitě jejich autorů.
Sice tak nějak nejvíce mi k ryvolovkám patří zejména projev původních zpěvaček Hoboes, ale to je dáno spíše tím, že tehdy jsem se s těmi písněmi seznámil a prožíval je. Naopak na Nezmaří vícehlasé podání si budu možná muset zvyknout. Je zajímavé, že je to také poznat zase na obou zúčastněných zpěvačkách – Pavlína Jíšová a Šárka Benetková se musejí trošku krotit, ryvolovky neposkytují tolik prostoru pro exhibice (v dobrém slova smyslu) jako dosavadní repertoár Nezmarů nebo sólový repertoár obou zpěvaček. Ale obě zpěvačky to zvládly také dobře (nicméně poslechněte si na tomto CD třeba skladbu To bude asi tím – obě dámy se musely hodně krotit…).
Bratři Ryvolové (zdroj: web) Miki Ryvola píše v průvodním slově, že se snažili natočit písně co nejpodobněji původním ryvolovkám – možná v akordech a textech, ale výsledný dojem je nutně jiný, sestava Nezmarů je jiná než Hoboes (personálně, ideově i nástrojově) a zejména obě zpěvačky jsou od přírody jiný typ než ty „hobousí“, právě tak jako Nezmaří pojetí vokálů se liší. Ale to není na závadu, ani s tvrzením Mikiho nepolemizuji (on musí nejlépe vědět jak to bylo původně), ale ostatně ani Miki není stejný jako před 40 lety. Škoda jen, že nevysvětlil klíč, podle kterého vybírali oněch 17 písní. Nesmím zapomenout na postesk, že se jedná opět jen o 43 minut z 80, které CD nabízí, ale aspoň těch 43 minut je reprezentováno 17 písněmi, což je nadprůměr.
Na CD najdeme skutečně klasiku nejklasičtější, ale i pár relativně méně známých písní (viz seznam níže). Nutně tedy pár jiných klasických kousků musí chybět a věděl bych i o několika perličkách, které by tam naopak mohly být. Díky všem na začátku vyjmenovaným počinům nejsou ryvolovky skladbami zapomenutými ani mezi salónními trampy (o těch skutečných u ohňů ani nemluvě) a po celou více jak desítku let byly poměrně snadno dostupné v nějaké podobě na CD či kazetě. Nezmaří CD nebylo tedy tím, na které by se lačně čekalo, aby posluchač písně na něm natočené po létech konečně zase uslyšel. Přesto si zřejmě své místo najde jak obecně mezi tituly trampské hudby, tak v katalogu nahrávek ryvolovek. Překvapivě jsem konstatoval, že některé písně jsou dost odlišné od toho, co se obecně hraje a to i od podání na prvním hobousím LP. Na některé Nezmaří verze si budu muset zvykat i já – např. Sochám brečí déšť na obočí nebo Osamělý město, naopak na Bál v lapáku nebo Partu drsnejch dědků jsem si zvykl ochotně a rychle, některé písně jsou přirozené v jakékoliv verzi – zde Trail to Island (ale stejně mými favority zůstanou Odjíždím a Song abonenta jihozápadní dráhy v podobě Hoboes na první desce).
K CD je přiložen tlustý booklet především s texty a akordy, s krátkou historií jednotlivých písniček a s průvodním slovem Mikiho. Nezmaři měli v tomto případě výhodu, že alespoň jedna ze dvou hlavních postav celého příběhu jim mohla říci, jak se to hraje a hraje to i s nimi. Nezmaři tedy nemuseli předstírat revival nebo cover verze, jako někteří jiní v nedávné době na stránkách IF probíraní. I proto, ale také z důvodu uvedeného v prvním odstavci myslím, že nemusím své povídání uzavírat slovy „…tady jsou a mějte je rádi…“ jak se činí v případě, kdy se přichází s jinou podobou něčeho, co je zažité v podobě jiné. Ony si vás ryvolovky v podání Nezmarů získají samy. Ostatně zase tak, jako všechny předchozí verze.
Miki Ryvola a Nezmaři: Písně Wabiho a Mikiho, Ji-Ho Music 2002, 43 min.
Hejno vran – Fajnová země – Jarní kurýr – Lákání – Letokruhy – Proklatá fordka – Parta drsnejch dědků – Samota – Bál v lapáku – Sedmnáct dnů – Sochám brečí déšť na obočí – Trail to Island – Já jsem tak línej – To bude asi tím – Osamělý město (Tereza) – Břeny mé duše – Tak už mi má holka mává.
