Vydavatel. AVIK – Jiří Sláma
Rok vydání: 2002
Žánr: folk
Celkový čas: 44:51
Celkové hodnocení: velmi dobré
Poznámka úvodem: Pokud byste na trhu hledali album Plzeňská lokálka 1, budete pátrat marně. Takový nosič totiž vůbec nevyšel. V prvním ročníku stejnojmenné soutěžní přehlídky zvítězila kapela Neboysa, která si mohla za odměnu natočit album. To vyšlo (také u Aviku) pod názvem Neboj sa! a představuje tedy onu „jedničku“ v řadě alb z plzeňského festiválku. Vítěz druhého ročníku, Jeroným Lešner, nahrávání celé desky odmítl. V bookletu to skromně vysvětluje slovy: „Když se mi dostalo cti využít možnosti vydání titulu pod patronací soutěže Plzeňská lokálka, připadal jsem si jako (…) jediné slovo. Je můj příběh silný? A co asi řekne, jestli promluví? Dlouho jsem prohlížel kompatní příběhy kamarádů muzikantů, než jsem objevil, co vám vyprávět. Řeknu vám všechno! Řeknu vám, jak jsme se s přáteli do Lokálky přihlásili, procházeli síty předkol i jak jsme se nakonec v této sestavě sešli na finále…“
Převeďme metaforickou citaci do prostých slov. Album Plzeňská lokálka 2 nakonec vyšlo jako sampler, na kterém najdete po třech písních od vítěze soutěže (tedy Jeronýma Lešnera) a od čtyř dalších finalistů. Jeden z nejostřílenějších písničkářů mladé generace, držitel řady ocenění z festivalů, se tak sešel na jedné desce se čtyřmi nepříliš okoukanými kapelami. Plzeňská Carrabina hraje moderní variantu bluegrassu s přesahy k folku. Tradičnější bluegrass (avšak také s českými texty) předvádí pražský Veget. Čtveřice Toman a lesní panna (s hostujícím bubeníkem) je nejfolkovější ze skupin na albu, zatímco Redingot zní místy hodně rockově (skladba Nemá co říct připomíná skupinu -123 minut).
Nemá příliš smysl hodnotit shromážděný materiál ani kvalitu interpretace. Plzeňskou lokálku 2 je třeba brát jako výborný způsob, jakým se tyto čtyři mladé kapely a jeden písničkář mohou prezentovat. Je to skvělý materiál pro organizátory festivalů, majitele klubů, pro rozhlasové dramaturgy a vůbec pro všechny, kteří se o folkovou scénu zajímají hlouběji. Já osobně jsem se díky tomuto CD seznámil s Redingotem, s Carrabinou i s Tomanem a lesní pannou. Přínosem je pro mě i zařazení Vegetu, který se tu prezentuje s jinými skladbami než na svém debutovém albu. I Jeroným Lešner sáhl mimo jiné po poměrně nové skladbě Tajemství lípy, kterou zatím nestačil ohrát na festivalech.
Beru-li v potaz, že jde o sampler víceméně začínajících amatérských interpretů, považuji album za velmi zdařilé. Vůbec tu nejde o to, kdo ze zúčastněných se probojuje do první ligy, padaří-li se to vůbec někomu z nich. Důležité je, že dostali možnost se touto cestou prezentovat, že si jich třeba díky Jiřímu Slámovi (vydavatel a organizátor Lokálky) někdo další (a možná ještě vlivnější) všimne. K tomuto účelu je album dobře vybaveno – obsahuje nejen standardní údaje (názvy skladeb, jména autorů, stopáže), ale také fotografie interpretů, složení kapel a kontakty (adresy, telefony, e-maily).
