Když jsem si prohlédl seznam písniček na CD Nech svět, ať se točí dál, ustrnul jsem v předtuše dalšího konfliktu s interpretem a především s jeho obdivovateli. Naštěstí má toto CD i booklet, kde se celkem srozumitelně vysvětluje, proč se zúčastnění rozhodli natočit tuto desku právě s tímto repertoárem. Kdyby toto udělal i jeden z mých předchozích terčů recenze, mohli jsme si ušetřit dlouhou a nevybíravou internetovou diskusi, která doznívala ještě na stránkách zářijového F+C.
Tím ovšem bohužel kladné rozdíly od CD Pavla Dobeše s převzatými písněmi J. Streichla téměř končí. Znovu se i na tomto CD v případě Wabiho Daňka potvrzuje, že písničkáře dělá písničkářem právě jednota obsahu a formy. Že co písničkář zpívá, je z jeho pera anebo napsáno jen a výhradně pro něj. V tomto případě ovšem Wabi Daněk a jeho přátelé prostě shromáždili písně Miroslava „Skunka“ Jaroše a Wabi je nazpíval po svém. Nedokáže se stylizovat do atmosféry jednotlivých písní (na rozdíl od standardních zpěváků – neautorů), zůstává stále svůj, což je v tomto případě zápor. Navíc je na desce jakoby hlasově „unavený“ (optimista by řekl, že jeho projev zmoudřel lety) a to třeba právě Montgomeryho dělá ještě kýčovitějšího, naopak Rychlejší koně jsou spíš pivovarští valaši. Ono „téměř“ jsem v první větě tohoto odstavce použil proto, že se Wabi Daněk moudře nespolehl jen na sebe, ale přizval si k natočení desky Malinaband a dokonce na foukačku uhnali Charlieho McCoye! Tím se posluchač může alespoň ponořit do instrumentační stránky celého projektu.
Výkony muzikantů Malinabandu totiž nelze po technické stránce zpochybnit. Trochu pochybností ovšem vyvolává, zdali Malinaband díky svému zaměření plně pochopil ducha trampských písní – zase ten Montgomery: muzika tak nějak nezávazně newgrassově preluduje a převaluje se. V kontrastu k tomu pak Rychlejší koně znějí skoro pochodově, což má být zřejmě představa Malinabandu o moderní country a Jackson je k nepoznání – tady se muzika a zpěvák nesešli vůbec. Ovšem zde také vynikne srovnání s R. Křesťanem, který přeci jen už má blíž ke zpěvákovi, než k písničkáři. Hudebně paradoxně nejlépe dopadají ty méně známé písničky (Kdybys tak věděla, Jsem volnej jak pták, Jody a Kid nebo titulní skladba)
Stanislav Wabi Daněk
(zdroj: ogar.cz) Co ovšem velké pochybnosti vyvolává, je výběr písní – druhý důvod domnívat se, že za celým projektem nestojí jen čisté přátelství, ale taky trochu vydavatelství – vybrány jsou prakticky nejznámější Skunkovy písně, resp. texty (nebo že by jiné než 14 nejznámějších neměl?), které jsou v povědomí posluchačů pevně zakořeněny v předchozích interpretacích a Wabi Daněk jim z výše uvedených důvodů moc nového dát nemůže (naštěstí je tu ten Malinaband). Zvlášť výrazné je to u Montgomery (málo platné, duchu textu té písně odpovídá interpretace Hluchých Uch), která navíc desku otevírá (jak průhledný obchodní tah!), doslova do uší to bije u Rychlejších koní, kdy i Jan Vyčítal udělal věrohodnější verzi, na Jackson hned tak někdo nemá, hříčka Bingo se v trojnásobném provedení stává spíš vycpávkou a trapasem. Kříž z plastiku známe v podání M. Leichta, jenže tam to je Kristus a o něm text také je, Jody a Kid je známější jako Jeník a Mařenka M. Černého (tady zejména doporučuji srovnání). Na druhou stranu je Wabi velmi důvěryhodný v titulní skladbě, dále v písních Jsem volnej jak pták a Padá déšť. Slyšet tyto písně jako upoutávku na CD, tak se budu po poslechu těch dalších cítit ošizen. Bohužel, na celé CD jsou tři-čtyři výborné písně málo.
Jarošovy písničky, resp. texty nepřesahují rámec běžné trampské tvorby, ovlivněné aktuální politickou situací doby, kdy byly psány, vyjadřují potřebu vymezit se vůči okolnímu světu (Já jim jen závidím, nebo titulní píseň) nebo prostě jen tak (lacině) vtipkují na účet okolní situace (Bingo – zde si ve verzi I. Skunk i sám zazpívá, a hned je slyšet, že zpívá vlastní věc, Wabi ve verzi II. jen sekunduje, nebo Jsem holej). Z textů zlidověly a nezmizely se změnou politické situace ty, které byly napsány k tradicionálům. Ovšem v bookletu zmiňované Guantanámo na CD chybí – asi vrstva patosu v písni je skutečně tak velká, že by se to v omezené sestavě Malinabandu nezvládlo a Alexandrovci nebyli v natáčecí termín volní. Skunk umí napsat pomalejší písničku se silnou melodií (Kdybys tak věděla, Padá déšť), ale nezdá se, vzhledem k výběru skladeb, že by je sypal z rukávu…
Kdo má rád Skunka, bude potěšen, kdo má rád Wabiho a nevadí mu, že zde působí jen jako reproduktor, bude také potěšen. Instrumentální detailisté se nechají zaujmout výkonem Malinabandu, takže tuhle desku nedoporučuji jen těm, kteří si zvykli na jistý z dřívějška kodifikovaný standard provedení zejména countryových skladeb, na desce obsažených.
Wabi Daněk a Malinaband: Nech svět, ať se točí dál, Venkow 2002, 41 min.
Montgomery – Rychlejší koně – Padá déšť – Jackson – Kdybys tak věděla – Kříž z plastiku – Jody a Kid – Jsem volnej jak pták – Telefonní ďábel – Já jim jen závidím – Jsem holej – Bingo I – Bing instr. – Bingo II – Nech svět, ať se točí dál
