Devítku lze z určitého pohledu prohlásit za vzorovou folkovou kapelu: má vcelku vyhraněný vlastní styl a písně, které hraje, jsou zapamatovatelné a přitom netuctové. Takto působilo již její první album Ještě se střílí a ani čtvrtá řadová deska Pohádka není výjimkou; k sehranosti a sezpívanosti Devítky navíc jistě přispívá i skutečnost, že skupina celou dobu vystupuje ve stejném obsazení, nemluvě o paralelním účinkování manželů Brožových se Žalmanem. Obavy z přetavení Devítky v druhý & spol. se naštěstí nenaplnily – mám spíš dojem, že Honza Brož se místo přebírání učil a vedle Žalmana vyzrál v samostatnou osobnost.
Album Pohádka nabízí posluchači čtrnáct písní, z nichž první a poslední částečně sdílejí název, text i hudbu a uzavírají tak pomyslný cyklus. S výjimkou písně Grand Canyon z pera Pepy Štrosse a hudby u písně Modlitba (tradicionál) je obsah alba dílem Honzy Brože, který je hlavní osobností Devítky. Brož dokáže psát originální a současně poetické texty ("můj hebkovlasý koníčku", "na první pohled neobratný od lásky") bez vysloveně složitého vyjadřování, ale také bez frází a vaty, a umí k nim navíc složit nosné nepřekombinované melodie. K tomuto základu je pak přidán typický zvuk Devítky, na kterém má zásluhu zejména kontrabas (v dnešní době nepříliš obvyklý nástroj) Davida Hofrichtera hraný prsty i smyčcem. Kromě něj v kapele hraje Tomáš Hofrichter na kytaru, Jindřiška Brožová (donedávna Petráková) na flétnu a klávesy a Honza Brož na kytaru, poslední tři jmenovaní také zpívají. Po rytmické stránce muziku doplňují dva hosté: Daneš Marinica na bicí a Miloš Dvořáček mladší na perkuse. Pod vlivem často nesmyslného přitvrzování hudby, ke kterému sahají jiné kapely, jsem se téhož mírně obával i v případě Devítky; rád však konstatuji, že bicí i perkuse jsou používány velmi citlivě, lehce hudbu dokreslují (místy až směrem k popovému zvuku) a celkově ji posunují vpřed.
Sólový zpěv ve všech písních mají na svědomí manželé Brožovi. Zejména Honza působí svým civilním projevem velmi důvěryhodně, ať už odkrývá svůj vnitřní (místy opravdu pohádkově idealistický) svět, ohlíží se za dřívějšími vztahy nebo zpívá prostě o životě. Jindřiška se ve zpěvu trochu stylizuje, aniž by však cokoli zbytečně přeháněla (mimochodem, Honza Brož odvádí skvělou práci i jako autor písní pro dívčí hlas – a to neumí každý).
I když je tohle album opravdu vynikající, najde se občas nějaké to slabší místo: osobně mě například trochu dráždí, že se Honza Brož občas neubrání nepřirozenému míchání spisovné a hovorové češtiny. Píseň Strážci majáků začíná po rytmické i melodické stránce naprosto stejně jako píseň Bůh ví z prvního alba ("Vždycky jsem měla ten pocit, že vítr…" / "Bylo mi míň, než se v zrcadle zdálo…"), vůbec si však nejsem jistý, zda jde o náhodu či záměr. Stejně tak mi není zcela jasné, proč je na přední a zadní straně jinak výborně zpracovaného obalu (včetně textů) použito sice stylové, ale nepříliš čitelné historické písmo, navíc ve zlaté barvě na tmavě hnědém pozadí, a proč byla na album zařazena píseň Grand Canyon (stylově se od písní Honzy Brože trochu liší a celkově na album příliš nezapadá, i když z hlediska provedení zní "správně devítkově"). A kde že je ta planetka B612 z názvu poslední písně? To také nevím jistě – řekl bych, že by mohla mít něco společného s jedním pokojem na koleji v Tróji…
Devítka: Pohádka, Good Day Records 2003
(Pohádka (Sedmero hor, řek, moří, zdí, hříchů a let) – Strážci majáků – Křídla – Když chci – Až budeš smutná – Život po vteřinách – Grand Canyon – Mohlo být líp – Poslední fant – Netrap se – Ospalá – Modlitba – Co nadělám – Pohádka 2 (Planetka B612))
WWW: http://www.devitka.cz/ (najdete tam mimo jiné ukázky všech skladeb z tohoto alba)
