Press "Enter" to skip to content

POKOUTNÝ BRNKÁLEK PETR SEDLÁČEK

Ale jedno vynikne obvykle hned – talent, píle, nápady a invence. Pokud je interpret na desce (pódiu) sám, nemá možnost nahradit talent, píli a nápady ničím jiným – pomocí, radami a penězi druhých – a musí se spoléhat na výše zmíněné vlastnosti. Recenzent to má pak na jednu stranu jednodušší, nemusí dešifrovat aranžérské kudrlinky a technická vylepšování zpěvu, aby zjistil, že za nimi je prázdno a nemusí čelit výrokům typu: „Ten verš jen vypadá jako naprostá blbost, ale ve spojení s tím úderem bubnu to nabývá nový význam.“ Na druhou stranu bývá často trochu zaskočen bezbranností, s jakou interpret přináší svou kůži na trh a pak je třeba obzvláště pečlivě formulovat poznámky k dílu, a to i kladné, protože i po dobře míněné radě: „Nejlépe se vám daří ty písničky o přírodě“ přinesl za rok interpret zhudebněný Brehmův Život zvířat.

Nic takového nehrozí u Pokoutného Brnkálka Petra Sedláčka – Petr mi snad promine, ale nějak jsem si ho za dobu, co ho znám (asi týden a jen z CD), navykl mu říkat Brnkálek. Tak ani nevím, kolik Brnkálkovi je – pokud 15, tak je to skvělý výkon, pokud 25, tak by se měl pomalu poohlížet po vážnějších tématech a delších stopážích. Ani nevím, za jak dlouhé období nashromáždil na CD 19 písniček, z nichž většina nedosahuje dvou minut. Pokud je to výběr toho nejlepšího za celý život, pak bude muset žít asi jako želva, aby to vydalo na regulérní profilové album. Pokud ale je to záležitost řekněme dvou let, pak je to docela slibný výběr hledání a nacházení i nenacházení. Brnkálkovou předností je už zmíněná stručnost – pokud se písnička nepovede, aspoň nenudí, ale krátká stopáž současně nutí k úspornějšímu a přesnějšímu vyjadřování, a protože vtipnost spočívá ve stručnosti, často se mu jeho hledání zúročí právě v milém textovém šarmu a poetickém humoru (Mandarinka, Rýž – není to chyba?, Částečně angažovaná píseň). Nevyhne se samozřejmě ani obvyklým napodobováním a parodiím, ale vzhledem k tomu, že z Nohavicovy melodie použil jen 1,22 minuty, je jeho písnička Nedostatek inspirace přesně na té hraně, kdy vtip je ještě svěží. Bohužel hned v následující melodii U kašny se také někým inspiroval (to už nepřiznává a já nepřišel na to, kým). Ve vážnějších tématech ještě trochu používá klišé anebo naopak násilně nové a neotřelé obrazy (Kouzelná noc, Vzpomínka na Scarborogh). Většinou se inspiruje vnitřními dojmy a pocity – nepotřebuje moc popisovat rekvizity okolního světa, spíše se ponořuje do nitra Mandarinky, Vojáčka z tapety nebo Písmenek, a tak nemusí zpívat, že prší, nebo že ho opustila láska – i když i podobná témata na CD najdeme, jsou vždy transformována přes vlastní prožitek.

Brnkálek hraje vše sám na kytaru, vědom si svých možností, a tak muzika příjemně podbarvuje zpěv, zbytečně nikde neexhibuje a nepředvádí krkolomné akordy, přitom se ale nedopouští chyb, které by rušily písničku. Občas v zaujetí k textu či melodii zapomene hlídat rytmus (Kamarádi), ale to se odstraňuje časem a hraním. Hlas je trošku zadýchaný – jakoby trémou nebo nadšením ze hraní, snaží se s ním v písničkách pracovat, zvýraznit jím text, ale zatím víceméně jen zesiluje a zeslabuje. Ale důležité je, že ví, že i hlas je hudební nástroj. Zřejmě přesně zná svůj hlasový rozsah a nepouští se do nezvládnutelných výšek či hloubek – může to působit ploše, ale zas je to ve většině případů bez rizika (ne tak v Kamarádech). A ve spojení se změnami výrazu hlasu to nakonec ploše nepůsobí.

Za zmínku stojí i obal – byť k demosnímku a ručně dělaný, hodně o interpretovi vypovídá – žádné obrázky, jen název alba , jméno interpreta a na zadní straně seznam písniček. Ale prakticky každé písmenko je jiné, každé slovo je hotové výtvarné dílo, jako kdyby i ta písmena napovídala, o čem je slovo a jaká písnička se za názvem skrývá. Písmenka (tak se i jedna písnička jmenuje) jsou rozházená, poskakují, malá i velká pohromadě – a takové jsou i Brnkálkovy písničky – malé, krátké, hravé, neřešící světodějná témata, ale přitom upřímné – snad nezveřejním nic intimního, když prozradím že na CD, které mi bylo zapůjčeno k poslouchání, je věnování majiteli: Ze srdce upřímně…. A to asi nejlépe vystihuje i písničky Brnkálka Petra Sedláčka.

Samozřejmě – nenarodila se hvězda, neobjevil se další Mozart, i pro Brnkálka platí – hrát, hrát, hrát a škrtat, škrtat, škrtat a soutěžit na Portách a vydat dalších několik demosnímků… Ale v tomto případě myslím, že Brnkálek ví, co chce svými písněmi říct a blíží se k tomu, že bude vědět i jak to říct, a bude to i bez výjimky umět říct – talent s pílí se tomu říká.

Petr Sedláček – Pokoutný Brnkálek , vlastním nákladem, 36:37
točeno 1.11.2000 Brno
Částečně angažovaná píseň – Kouzelná noc – Pokoutný brnkálek – Holubi – Mandarinka – Vojáček z tapety – Nedostatek inspirace – U kašny – Kamarádi – Vzpomínka na Scarborogh – Balada o slavíkovi a slavici – V koutě – Chtěl bych jednou napsat akt – Polibek – Rýž – Klíčovou dírkou – Písmenka – Sen – Kruhy na hladině.

Miloš Keller

Miloš Keller