…zato jitrnic se letos urodilo…. Přijde vám tenhle úvod poněkud nejasný? Přečtěte si toto povídání o křtu alba Třetí vydání skupiny Devítka až do konce a pochopíte.
Do předem vyprodaného a přeplněného sálku malostranské besedy jsem se sice dostal na novinářskou legitimaci, ale jen k stání, respektive sezení na parapetu. To mi však na náladě neubralo, na koncert Devítky a Jarretu jsem se těšil již dlouho předem. Během koncertu jsem pak zjistil, že vyvýšená pozice je dokonce jakousi výhodou…
Začátek večera byl naplánován na 20:30 a tak, když se krátce po půl deváte v sále setmělo, nasměrovali jsme své pohledy na pódium. Teprve po chvíli nám začala být nečinnost v těchto místech podezřelá a začali jsme se rozhlížet, co se děje. A dělo se! Na stropě sálu běžel videoklip Devítky. V tu chvíli k němu zvukař Jirka Mašek pustil i zvuk. Začátek tedy vskutku nečekaný.
Poté nás Honza Brož přivítal a bez zbytečných řečí pozval na jeviště kapelu Jarret. Ta začala svižně a rozpumpovala publikum do velice příjemné nálady. Pak zařadili i některé úplně nové písně (jednu vlastně znovunovou – kdysi ji hráli …a hosté). Asi v půlce svého vystoupení si pozvali "oslavence" na pódium a Marek pronesl řeč, ve které připomněl, že Třetí vydání je deskou v historii skupiny třetí a že jim k těm prvním dvěma zapomněli popřát. I učinili tak dodatečně. K prvnímu albu Ještě se střílí popřáli placatkou Ferneta, k albu druhému – Pierot – půllitrovkou téhož léčivého nápoje a desce aktuální pak litrovkou tohoto moku. Všichni pánové tedy již třímali svou lahev a jeden by řekl, že již není k čemu přát a Jindřiška zůstane neobdarována. To by ale nebyli Jarreti! Prohlásili, že věří na desku čtvrtou, nevěří však, že budou opět přítomní křtu. A tak k desce očekávané popřáli další lahví Fernet Stocku – odhaduji, že minimálně pětilitrovou.
Pak již Jarret dohrál svůj blok písniček a vyprávění, třikrát přidal a nastala přestávka. O té není moc co napsat. Stihli jsme se najíst, napít… A opět tma v sále.
Tentokrát však již žádná stropní projekce, ale živá Devítka na své domovské scéně. Začali hrát písničky z nového alba (jehož dvou-recenzi chystáme na InternetFOLKu také) a dali nám jasně na srozumněnou, že jiných než nových písniček se tento večer od Devítky nedočkáme.
V průběhu večera se na pódiu děly různé věci – hned při první písničce Honzovi praskla struna, a tak nastala první výjimka – Jindřiška zapěla pouze za doprovodu kontrabasu jednu ze starších písniček. Pak však již běžel koncert jak po másle. Zajímavá byla písnička, v níž se ke kapele přidal druhý kontrabasista. Zástupci kontrabasové sekce pak na pódiu osaměli, aby sami předvedli, co umí. Jak jsem již v nadpisu naznačil – a pánové sami uvedli – komorních skladeb pro dva kontrabasy není mnoho. Proto si upravili skladbu pro dvě violoncella a tady mohu jen napsat: Kdo neviděl a neslyšel, má smůlu.
Dalším hostem, kterého kapela pozvala nejen do studia, ale i na jeviště, byl bubeník. Ten s kapelou odehrál celý zbytek koncertu a tímto krokem se Devítka svému hostu – Jarretu – zvukově slušně přiblížila. I když nevím, jak ostatní, ale já mám radši Devítku komorní.
Abych nezapomněl, během večera proběhl i samotný křest inkriminovaného alba. Ten se konal pod režijním dohledem kmotrů, kterými byli Pavel Lohonka Žalman a Michal Jupp Konečný. Album pokropili a písničkám popřáli šťastnou cestu do života.
A zazvonil zvonec a koncertu byl konec… Tedy vlastně nebyl. Publikum chtělo přidat, a tak se ke slovu dostaly i starší písničky. A ani překvapením ještě nebyl konec. První přídavek byl v půlce krutě přerušen a za kontrabasového preludování byl mezi lid divácký pozván dvorní řezník Devítky s mísou jitrnic. A že byly! A pak se ještě přidávalo (do každého potlesku znělo z pódia: "Já chci jitrnici a ferneta") a ještě přidávalo a pak se dlouho slavilo… Pěkný večer to byl!
