Přece jenom jsem na začátku v hloubi duše doufal. Šance alespoň na chvíli svléknout pomyslný kabát z popularity a bavení mas a poodhalit vlastní duši, darovat něco opravdu ze sebe jiným a taky sobě, ty šance tu určitě byly.
Možná, že jediná recenze od kolegy Miloše Kellera na toto album by v InternetFOLKu celkem stačila. Ale protože se jedná téměř o čítankový případ maření šancí a také proto, že jsem si myslel, že Petr Novotný „na to má“, pokusil jsem se na toto CD podívat jinak. Moc mi to nešlo.
Téměř celé CD je složeno z recitovaného country. Až na drobné výjimky zde Petr Novotný nezpívá, recituje text k country hudebnímu doprovodu studiové kapely, složené částečně z Fešáků a doplněné dalšími hudebníky. K některým starým a možná vám známým skladbám (Všechno je O.K., Dialog 2000 nebo Poznávám vás) byly doplněny úplně nové (Tirácká modlitba, Nám čísla lžou) na celkový počet 12 skladeb.
Jaké tedy vlastně měl Petr Novotný šance a jak ty šance využil?
Šance 1: Texty
Většina textů starých i nových je psána na povrchu věci. Obsahově raději nikoho k většímu myšlení nenutí a když je na obzoru hlubší pasáž, je vše posluchači dopředu, nebo zpětně dovysvětleno a dorozmělněno. Příběhy jsou buď fádní, vedou k dopředu tušeným koncům a pointám. Ani ze všeho čouhající lidovosti už nelze zcela věřit, atak na masy se sem přenesl z hlavního předmětu obživy autora. A přitom Novácký kalkul na latentní přihlouplost široké divácké veřejnosti zde vyprodukoval textové výtvory, pod které by se snad podepsala pouze provinční country kapela, ale i většina amatérsky prozované country by si s takovými texty před lidi netroufla. O to víc je takové konstatování skličující u osobnosti velikosti Petra Novotného. Škoda, Novotný ze svého rozhlasového a televizního působení určitě ví, jak se dostat blíž k člověku, ale tady to nevyužil, sází na tutovku, na jistý a bezbolestný úspěch. A texty, na kterých je album postaveno, jsou první promarněnou šancí.
Šance 2: Hudba
Petr Novotný sice není autorem hudby, jde o přejaté, nebo jinými složené melodie. Proto se zastavím u výběru hudby k většině textů. Domnívám se, že recitace, či recitativy na hudbu, předpokládají velmi silnou a zapamatovatelnou melodii, která posluchače připraví k vnímání textu a hudba předurčí kompozici. Tady je však hudba doplňkem textu, pouhým klišé, bez nápadu, takže zaměníte-li melodie mezi sebou pro různé texty, nic moc se neděje. Jistě, že to nejde dosáhnout u všech skladeb alba, ale u dvou, tří by to za pokus a námahu stálo. Po několika opakovaných přehráních CD mi z melodií v hlavě neulpěla ani jedna. Přitom jsou doprovodnou kapelou řemeslně perfektně zahrané, ale opět jedna jak druhá. Šance spojit se s tvůrčími a nápaditými a snad i netradičními skladateli byla vyměněna opět za osvědčenou sázku na tutovku.
Šance 3: Přednes
Hned od první písně se ocitnete v první řadě hlediště při natáčení Novot. Farmář bloud ve Všechno je O.K. vám v jakési svobodné slabomyslnosti bujarým hlasem vesele vysvětluje, že sice o všechno postupně přišel, no přesto je všechno oukej. Nevěříte? Příběh pronásledovaného kuřáka (Kouř) je odkřičen s vervou silvestrovského estrádního konferenciéra. Příběh Včerejší chléb už znají televizní hltavci i posluchači rádia F1, zde je recitace, nebo alespoň normální civilní vyprávění ztvárněno silou, která je jinak potřebná k překřičení startujícího dopravního letadla. Způsob recitace Nám čísla lžou bych raději přeskočil, protože si do teď nejsem jistý, jestli to zde Petr Novotný a jeho žena Mirka vůbec myslí vážně. A podle tohoto vzoru vypravěče – cholerika je podobnou totální recitací převálcována většina písní. Tady se nabízela snad největší šance. Ale Petr Novotný nevyužil znalost řemesla v ovládání a používání mluveného slova. Pouze si sem přenesl jeviště známé však úplně odjinud, ale to nejen před nesprávné hlediště, ale i do nesprávného divadla.
Ještě jednou jsem si CD přehrál s cílem vyhledat pozitiva. Asi nejnápaditější skladbou alba je Dialog 2000. Má originalitu a vtip, je zajímavě recitována. Druhé pozitivum je Samarkand a Buchara s vypointovaným a překvapivým závěrem. A tím bohužel výčet toho lepšího končí.
Nabízí se ještě jeden závěr. Možná, že se splní předpokládaný záměr autora a desku si oblíbí ti, kterým byla původně určena – široké mediální masy. A možná se jim to bude líbit. a budou si to album kupovat. Ale to už bych pokračoval recenzí pro nějaký jiný, jinak profilovaný časopis.
Buďte na sebe hodní a nekřičte na děti!
Petr Novotný – Poprvé a naposled
1. Všechno je OK [2:50], 2. Amulet [3:38], 3. Kouř [2:45], 4. Poznávám vás [4:05], 5. Tirácká modlitba [2:41], 6. Samarkand a Buchara [2:35], 7. Vlak 30 – 50 [2:46], 8. Alabama [1:53], 9. Dialog 2000 [3:13], 10. Chci se smát [2:52], 11. Včerejší chléb Tak fajn [3:00], 12. Nám čísla lžou [2:46]
