Není mnoho alb a mnoho kapel, které bych si pamatoval tak dlouho po jednom jediném setkání či počinu – a přesto jsem si spojení Prsten-Hance vybavil hned, jakmile jsem zahlédl modrý obal druhého CD. V tom Prstenu tedy nějaká síla být musí, když takhle působí. Přitom ale nemůžu říct, že by hudební styl Prstenu byl přesně „můj šálek čaje“. A přesto jsem rád, že i druhé CD se slovní hříčkou v názvu „Modré z tebe“ budu mít doma.
V čem to tedy bude? S oblibou říkávám, že teprve druhá deska ukáže, co v interpretovi je. A v případě Prstenu, resp. Petra Hubacze to druhá deska ukázala: To co bývá obvykle signálem ke zvýšení pozornosti, protože to oznamuje nebezpečí opakování se a monotónosti, totiž celé CD z pera jednoho autora, tak toto zde nefunguje. Přestože je Petr Hubacz autorem 13 ze 14 písní na tomto CD a také většiny textů, každá píseň je jiná, každá má svou atmosféru, a dohromady je spojuje zpěv P. Hubacze a saxofon, prolínající se celým CD. V případě P. Hubacze se setkává invence, zkušenosti a střídmost s praxí. Důraz bych položil na tu střídmost – od roku 1996 teprve druhé CD této formace (a to ještě s několika peripetiemi přerušení činnosti a podobně) – touto intenzitou vydavatelských počinů se sice Prsten asi nezapíše do statistik, rozhlasových archivů nebo povědomí mas posluchačů, ale zas mu to zřejmě umožňuje třídit, škrtat a na CD dávat jen to nejsilnější. Což se z dlouhodobého hlediska jistě vrátí.
Album nabízí čtrnáct silných, ne však jednoduše líbivých melodií, které mění tempo i náladu během jedné skladby hned několikrát, přitom zůstávají formálně přehledné a skoro stejný počet textů. Vše spojující a silný saxofon, jakož i naléhavý zpěv P. Hubacze jsem už zmínil obecně, konkrétně bych doporučil třeba Zrzavou řeku, která vhodně svižně otevírá CD, dramatické Rádo se stalo, titulní skladbu s anglickým přebásněním refrénu, romantnický Maléreček nebo Možná nevěrnou se sólově zpívající Romanou Tomáškovou.
Písničky se pohybují z hlediska obsahu textů na hranici folku, z hlediska stavby melodií nakukují do popové kuchyně, instrumentací se blíží k některým postupům nezávislé či alternativní muziky. Vesměs se pohybují okolo 2-3 minut, takže i v tomto ohledu jsou střídmé a téma zbytečně neroztahují.
Modré z tebe nabízí hudbu, přístupnou posluchači bez předchozího hudebního vzdělávání, přitom však stylově usazenou a neslevující z autentičnosti vyjádření. Nemůžu napsat, že by to byl náročný poslech a že je si desku třeba osvojovat postupně – všechno objevíte po prvním poslechu, natolik jsou písně napsány s vědomím toho, co má skladba mít, aby zaujala, aniž by se ovšem podbízela. Přesto se však k ní budete vracet a budete si jí pamatovat právě pro její přístupnou formou prezentované hudební i textové sdělení.
Petr Hubacz a Prsten: Modré z tebe, 2003
Zrzavá řeka – Prsty na těle – V pavučinách – Noc – Rádo se stalo – Bláznivá – Modré z tebe – Maléreček – Vodka – Možná nevěrná – Z krve mlíka – Říct se nedá – Ulice – Čas
