Nejdřív chci znova vyjádřit obdiv vašemu prvnímu cédéčku, hlavně tomu, že jste je nahráli živě. Jak se vám to mohlo tak skvěle podařit? Opravdu jste nic nedotáčeli a neopravovali ve studiu?
Díky za tvá pochvalná slova. Od tebe, který se sám vokální hudbou zabýváš, se to poslouchá dobře. Podařilo se nám to zejména proto, že na našem 100. koncertě, který jsme pochopitelně nahrávali celý, jsme zpívali asi 25 písní a na CD jsme vybrali pouze ty, které se nám alespoň trochu povedly. Ty ostatní na CD zkrátka nejsou. Navíc jsme nahrávali každého zpěváka na samostatnou stopu a mohli jsme pak ještě dorovnat dynamické rozdíly – zesílit sólistu či potlačit příliš výrazného vokalistu.
Moderní vokální hudba je za oceánem žánr jako každý jiný, ale u nás se mu pořád věnuje málo skupin. Čím to podle tebe je??
No brambory byly také nejdřív v Americe a pak se dostaly i k nám Ve Voxtetu jsme pevně přesvědčeni o tom, že jakmile se moderní vokální hudba dostane k uším více posluchačů, tak si ji oblíbí tak jako já, když jsem v létě roku 1997 poprvé slyšel americké TAKE6 a byl to pro mne takový „šok“, že jsem se během okamžiku rozhodl, že něco takového chci dělat. Vzápětí vznikl můj první vokální soubor MIKE6, který se transformoval na Voxtet. Dnes už jsem šťastným majitelem kompletní diskografie TAKE6 a také několika desítek CD dalších světových vokálních skupin. Musím přiznat, že v Čechách nás v našem žánru (dá li se mluvit o žánru – spíše to chápu jako acapelové provedení písní mnoha jiných žánrů, kdy nám je nejbližší jazz a swing) celkem nic neinspiruje.
Myslíš, že vokální skupiny, navíc s jazzovým repertoárem v angličtině jako vy, mohou u nás oslovit i početné publikum na festivalech? Nebo to je a bude stále spíš klubová a komorní záležitost??
Se členy Voxtetu jsme několikrát navštívili koncerty švédské skupiny The Real Group v Rakousku či TAKE6 v Německu a mohu říci, že tam má vokální hudba daleko větší podporu a je daleko více rozšířená. Například na podzim se ve Vídni koná veliký vokální festival, v rámci kterého během asi dvou měsíců vystupuje několik desítek skupin z celého světa. To je jeden ze směrů, kterým se chce Voxtet ubírat – festivaly po celé Evropě (zpočátku). U nás sice teď žádný zásadní festival, co se zabývá vokální hudbou, není – myslím festival s mezinárodní účastí, kde bychom mohli slyšet i mnoho „neznámých“ skandinávských, německých či belgických nebo holandských skupin, které by bez problémů všem našim vokálním skupinám „vytřely zrak“. Jinak vokální skupina má daleko větší šanci oslovit publikum na festivalu, který se zabývá žánry příbuznými k žánru konkrétní skupiny, anebo pokud se na festivalu skupina objeví poněkolikáté a má už tak i „své“ publikum. A jsem přesvědčen, že publikum si musíme nejdříve vychovat…
V minulém roce jste byli pozváni na Zahradu a v soutěži o Krtečky jsem vás jednoznačně favorizoval. Dávali jste si i vy nějaké cíle, očekávali jste od Zahrady a od soutěže něco konkrétního??
No na Zahradu jsme nebyli pozváni, ale prošli jsme konkurzem, na který jsme se přihlásili. Jinak já osobně jsem na Zahradě nikdy v životě nebyl a znal jsem jí jen z doslechu. O Krtečcích jsem se vlastně dozvěděl tak, že jsem se z internetových stránek českých vokálních skupin (mimo jiné i Pětníku), které průběžně sleduji, dozvěděl, že ta či která skupina uspěla v soutěži o Krtečky. To nás s Voxtetem inspirovalo a řekli jsme si že to zkusíme, ač naším hlavním žánrem je jazz a swing. Navíc máme výborné zkušenosti s dříve folkovým, dnes však už multižánrovým festivalem Prázdniny v Telči, kde už máme své domácí publikum (všichni členové Voxtetu bydlí 6 až 30 km od Telče). Zkrátka na Zahradu jsme jeli s vědomím, že vokální skupiny tam slavily v posledních letech úspěchy, ale zároveň jsme věděli, že jedeme na festival, který se zaměřuje na folk & country, a nevěděli jsme, jak na ty naše jazzy zareaguje místní folkové publikum. Navíc musím přiznat, že naše soutěžní vystoupení v amfiteátru neproběhlo zdaleka podle našich představ. Byli jsme navíc mírně řečeno „překvapeni“ slovy, kterými nás bezprostředně před vystoupením počastoval všemi ostatními na pódiu oslavovaný (v zákulisí už tolik ne) pan Hron – mistr zvuku. Při tom na závěrečném koncertu festivalu Jazz Goes to Town (v jehož rámci měl Voxtet o pár dní dříve svůj vlastní koncert) v Aldisu v Hradci Králové, který zvučila také firma pana Hrona, jsem byl zvukem velmi mile překvapen!
Bylo nakonec sedmé místo pro vás spíš zklamáním, nebo úspěchem??
Vzhledem ke dvěma různým očekáváním máme i dva navzájem soupeřící pohledy na naše umístění. Z pohledu vokální skupiny o výrazném úspěchu hovořit nemůžeme, ale z pohledu partičky, která se chce zabývat hlavně jazzem, můžeme hovořit o úspěchu, kdy jsme v celkovém pořadí přeskočili mnoho skupin (a v kontextu všech konkurzů Zahrady mnoho desítek skupin), které zpívají či hrají to, na co publikum Zahrady čeká. A navíc jsme byli na Zahradě poprvé, takže jsme se tam hlavně jeli podívat a zjistit, jak to tam chodí…
Pokud vím, ve Voxtetu na začátku zpívalo víc lidí než dnes. Jak kapela vznikla a proč vás ubylo na současných šest??
Voxtet vznikl tak, že jsem neměl tolik času připravovat šestihlasé aranže pro svojí první ryze mužskou vokální skupinu MIKE6, a tak jsem chtěl využít množství osmi a devítihlasých aranží, které jsem si v roce 1997 dovezl z Japonska z mé koncertní cesty se Světovým sborem mládeže. Tak jsem sháněl holky, až vznikla první devítičlenná (chviličku nás bylo i deset) sestava Voxtetu. Postupem času jsme ale zase začali inklinovat ke skupinám The Real Group a TAKE6 a jejich zpravidla pěti či šesthlasým aranžím a ve spojení s různými životními cestami některých členů došlo přirozeným vývojem ke krystalizaci Voxtetu a jeho postupnému zeštíhlení na současných 6 členů.
Je šest členů dnes už definitivní stav?
Doufám a věřím, že ano. Veškeré plány a nápady, které máme, chystá a vymýšlí všech 6 členů.
Čím se zpěv v acapelové skupině liší od zpěvu ve smíšeném sboru nebo naopak od sólového zpěvu? Jaké vlastnosti by podle tebe měl a neměl mít člen vokální kapely?
Ve smíšeném sboru se může „ztratit“ mnoho členů, kteří sice dovytvářejí celkový obrazový a zvukový dojem, ale nejsou těmi motory, které sbor táhnou. V acapelové skupině o nemnoha členech je nezbytně nutná bezproblémová intonace, rytmus, hudební cítění a pevný hlas. Sólový zpěvák musí být navíc osobnost, která má jisté charisma a schopnost komunikovat s publikem a předávat mu energii. Ve Voxtetu sice nejsme všichni sólisté, ale věříme v kombinaci barev hlasů, kterými disponujeme. Jsem přesvědčen, že se navzájem dobře doplňujeme a jako celek je náš zvuk bohatý na jednotlivé potřebné „frekvence“, které každý z nás produkuje. Člen vokální skupiny ale musí být schopen se podřídit hudbě, a pokud zrovna nezpívá sólo, tak musí umět ustoupit do pozadí intenzitou i hlasovým projevem a výrazem. Například v úzkých harmoniích, o kterou není v našich aranžích nouze, je nemyslitelné, aby všichni zpívali vibrato! Pokud má každý z vokalistů vibrato kmitající v rozsahu tercie, tak pak nemůžeme mluvit o nějaké harmonii. Jako jedna veleslavná česká vokálně-folková skupina, která je složená z mnoha výborných zpěváků, kterých si sice jako sólistů velice vážím, ale při poslechu celé skupiny mám pocit, že se navzájem předhánějí, kdo je větší sólista. Celkovému zvuku a zejména harmonii to podle mne příliš neprospívá…
Chcete do budoucna víc zpívat česky??
Chceme. Teď zrovna chystáme mnoho „nových“ písní od pánů Ježka, Voskovce a Wericha.
A co vlastní tvorba? A zpěv s nástrojovým doprovodem??
Myslím si, že k rozhodnutí psát vlastní hudbu je potřeba dozrát. Nechceme produkovat „průměrné“ písničky a zatím raději sáhneme po skladbách starých mistrů (jazzové standardy apod.). Ty si však již nebojíme a neváháme upravit podle svého. Jeden nástroj jsme kdysi mívali, když jsem asi ve dvou písních hrál na piano (mimo jiné v písni „Take The A Train“ aranžovanou Dr. Stevem Zegreem – věhlasným aranžérem vokálních jazzových písní, se nímž jsem měl tu čest se v roce 2002 v USA setkat). Také tu a tam spolupracujeme v několika málo písních se swingovým orchestrem Zatrestband z Třeště či J. K. Band z Pardubic. Loni v létě jsme náhodou zjistili, že „naši“ píseň Svítá hraje ve stejné, tedy originální tónině na kytaru náš kamarád Matěj Rak. V hospodě pak slovo dalo slovo a Svítá jsme společně provedli na Prázdninách v Telči (tam jsme také dali i několik písní s jazzmanem Jiřím Stivínem, který nás později přizval ke spolupráci na jeho listopadovém koncertě Pocta sv. Cecílii v pražském Rudolfinu, kde byly i kamery ČT štábu pořadu Folkomotivy). S Matějem Rakem teď společně chystáme projekt Ježkových písní. Výsledkem by mělo být CD Matěje Raka, kde bude Voxtet hostem, dále CD Voxtetu, kde bude hostem zase Matěj a hlavně naše společná koncertní cesta do Spojených států, kterou plánujeme na listopad letošního roku!
Kde vás uslyšíme letos?
Naše sopranistka Lenka bude teď dva měsíce v Irsku, takže bude koncertní pauza. Jinak letos se chystáme hlavně do zahraničí. Po naší loňské prosincové koncertní cestě na Sicílii se letos chystáme do Belgie (v červenci pouze na jeden víkend, ale pak ještě jednou v říjnu na celý týden), Francie (1-2 koncerty), Německa (1-2 koncerty) a do USA (máme pozvání na tři týdny, ale vzhledem k naši zaměstnáním si můžeme dovolit pouze týdny dva). Nejbližší „česká“ vystoupení budou 1. května v Rosicích, 10. května v Jihlavě a 20. května v Třešti. Aktuální seznam našich koncertů společně s mnoha dalšími informacemi o Voxtetu, včetně našich fotek a videí z koncertů, ukázek z našeho CD, naleznou naši posluchači na našem webu www.voxtet.cz.
