Nebude. Opakoval bych se, kdybych napsal, co různorodé a dobré (= jdoucí od srdce) muziky v Brně existuje. Ale také se ukazuje, že ji hrají stále titíž muzikanti. Los Brňos je (až na hlavního protagonistu) na pódiu vlastně extrakt brněnských trampských kapel, pro natáčení desky je uvedena jen tříčlenná sestava a spousta hostů (nerozumím tomu). Los Brňos mají za sebou 30 let převážně praktického (= pódiového, tancovačkového a hospodského) hraní a tak mají již značně zažitý, suverénní hudební projev, který někdy přechází do rutiny. Na desce je to slyšet především v aranžích a ve zpěvu, kde se objevuje poněkud méně dbalá intonace a frázování. Ačkoliv kapela hraje skladby veskrze vlastních členů (nebo kamarádů), není tato skutečnost hlavním třídícím znakem při výběru repertoáru. Spíš se zde realizují kupletové, šansonové, jazzové a komicko-písničkářské ambice, které se k táboráku přeci jen už nehodí. Místy ale bohužel sklouzávají až k prosté dechovce – to je dáno množstvím nejrůznějších dechových nástrojů, které při množství, ve kterém jsou použity, přehlušují jiskru a nápad melodie samotné a usazují ji do „duchny“. Stylově se tím kapela také trochu rozostřuje. Snad jen Brněnské jety příjemně osvěží ženský vokál a vtipná slovní hříčka. Zpívání v hantecu je ideální zabití dvou much jednou ranou – pro Brňáky je to domorodá řeč, pro ostatní to zní dostatečně exoticky, aby se bavili nezvyklými termíny a hádali podle kontextu, co by to asi tak mohlo znamenat a o čem písnička je. I přesto ale lze zaznamenat některé laciné rýmy: Hlad/rád, vychutnám/mám, svět/let, sen/den. Obsahově se písničky točí okolo každodenních zážitků ve štatlu a na Prýglu s babáčema a škopkama (rozumíte, že jo?). Najdeme v nich sem tam i zrnko drsné lidové moudrosti, ale prosím, nepřeceňovat (Štatl, Tekuté hlad), v Mrkvovém burčáku pozorně posloucháme, co to s člověkem udělá (no, nedali byste si?).
Obvykle si člověk říká – doporučit jako vzor ostatním, nebo najít místo, kde kapela sama hledá a nachází cestu dál, nebo zmínit hlavní spokojenost rušící elementy v díle? V případě Los Brňos asi nejde ani jedno. Jsou svébytným seskupením lidí, z nichž každý přináší svůj příspěvek, který nemůže realizovat v, řekněme, domovské kapele. Jiná trojice lidí vytvoří úplně jinou atmosféru. Ale – až příliš dokáží zahrát všechno „po jejich“ – tedy přizpůsobit si písničku tak, aby jim „šla do huby“ – tím ale písničky získávají jistou uniformitu, která sice kapelu identifikuje, umožňuje rychle vstřebat novinky, ale až na výše vyjmenované kousky znemožňuje delší uchování jednotlivých písní v paměti. O pestrosti v začátcích, koncích a třeba i tóninách ani nemluvě. Zůstane dojem bezva zábavy, kde se na dělání umění moc nehledí, hlavně že nikdo tu zábavu nekazí. Ani žádný recenzent.
Radek Rettegy a Los Brňos * FT records 2000 * 56 min
Doňa Broňa – Šauklař – Patent na rozum – Američan ve štatlu – Brněnské jety – Mrkvové burčák – Pupínky – Sezóna na Prýglu – S holkama je fajn – Prýgl blues – Mosazný kódry – Tekuté hlad – Kočkolap – Jak to bylo na Vlachovce – Štatl.
