Ivan Mládek má u folkového publika zkaženou pověst. Pro některé se stal trapným kašparem, který pro udržení popularity neváhá před kamerou vyprávět košilaté historky ve stoje na hlavě; jiní mu nemůžou odpustit hvězdnou kariéru za totality, která nenechala svobodně hrát řadu písničkářů. Věc se má ale tak, že štíhlý pán s banjem nebere a nikdy nebral příliš vážně sám sebe, zcela vědomě se místo boje za lepší budoucnost rozhodl pro nevážnou múzu (čili skládá kraviny, jak sám o sobě říká). V komentáři k albu Písničky o lásce a pravdě vydané v roce 2000 píše: „Toto album zase nic nevybojuje, nic nevyřeší a lidem k novému pohledu na svět nepomůže, ale snad, proboha, trochu pobaví.“ To samé lze říct o celé jeho tvorbě.
Ivan Mládek – kresba
Zdroj: web, autor neuvedenAť už Mládka máte, nebo nemáte rádi, nabízí se šance svůj postoj znovu zvážit: vydavatelství Sony Music / Bonton sesbíralo celkem 60 Mládkových písniček z různých období a narvalo je na dva kompaktní disky. Převažují rané nahrávky, jedno CD je složeno téměř výhradně z prvních dvou desek Banjo Bandu vydaných ještě v 70. letech; avšak třeba Sousedovic Toníček je uveden ve verzi vydané poprvé až po roce 2000. Kdo zná od Mládka víc než Jožina z bažin a Žábu puk, nepochybně by si svůj výběr hitů poskládal poněkud jinak (například mně chybí V Motelu v Motole, Pražská mešita nebo Manekýnka), ale to se nedá nic dělat, aspoň je vidět, jak plodným autorem zakladatel Banjo bandu je. Ty opravdu největší hity, z nichž se řada dostala i do hospod, k táborákům a dala vznik parodujícím či revivalovým kapelám, přitom na dvojcédéčku najdeme.
V předchozím odstavci jste se nepřehlédli, opravdu tam těch písniček je šedesát. To obnáší celkem téměř dvě a půl hodiny hudby, znalci tedy vědí, že o moc víc už na dva kompakty umístit nešlo. I když jde vlastně jen o remasterované nahrávky vydané v reedici, považuji doporučenou cenu 299 Kč na tuzemské poměry za vynikající. Škoda, že podobně velkorysá není i dokumentace. V bookletu najdete podrobný seznam písniček, několik dobových fotografií a celostránkový Mládkův komentář, tím to ale končí. Vydavatel pravděpodobně nemyslel na nejmladší generaci, pro niž je řada míst v textu bez vysvětlení nesrozumitelná. Extrémem je samozřejmě geniální píseň Zkratky: kdo dnes ví, co to znamená DKW, ČSAO, OÚNZ, LP KTO, PKO či MB? Za vysvětlivky předrevolučních reálií bych si klidně připlatil (a to přitom leckterým z uvedených zkratek rozumím).
Mládek si uměl vybrat spoluhráče a během času je neměnil. To se vyplatí. Dixieland, jenž učaroval Mládkovi po jeho krátké country&western epizodě ve White Stars (ano, to byla ta kapela, od níž přišel k Zelenáčům Michal Tučný), zpravidla nestaví na textech. Zpěvák často přebírá funkci pouhého sólového nástroje a požaduje se pouze, aby slova byla gramaticky správně, valný smysl dávat nemusejí. Takové tradici se ovšem Ivan Mládek vzepřel a dokázal, že dixieland může být veselý nejen díky radostnému zvuku hudebních nástrojů. Vtipnými texty navázal na klasiky písničkového humoru v jazzovém kabátě, především na Voskovce s Werichem a Suchého se Šlitrem. Troufám si tvrdit, že právě legrácky založené na postřezích, ironie a prostořekost mu vynesly obrovskou popularitu. V době normalizace vystihl, čím žijí lidé ve všedním životě, takže témata a jejich zpracování slouží i jako určitá sociologická studie: poslechněte si speciálně Praha-Prčice, Kam s ním, Nejkrásnější období je podzim, Tak se nám ti naši mladí berou, Džínový velorex, Koukejte vycouvat… Řada písniček je přitom nadčasových, majitelé rodinných domů jistě stále bojují s Mravenci v kredenci a leckterý frekventant lyžařského kursu soucítí s hrdinou minipříběhu Ve Špindlerově Mlýně. Neotřelými nápady hýřil hlavní protagonista nejen v písničkách, ale i na obalech desek, první album pojmenoval Dobrý den a druhé o několik let později Nashledanou – není to drzost? Samozřejmě některé texty jsou spíše etudami rozvíjejícími jednu slovní hříčku nebo intelektuálními šarádami, na desce je reprezentují například Čtrnáct Kubíků, Kolečko po Václavském náměstí (mající nicméně dokumentární hodnotu jako záznam o dominantách Václavského náměstí té doby) nebo Defilé u moře. Naopak láska a romantika se vyskytují jen zřídka a spíše v ironii a parodii, jediný opravdový slaďák Pravdomluvné víno Mládek přenechal jinému sólistovi.
Ivan Mládek
Autor: Jarka Šnajberková, Radioservis a. s.Pokud se poctivě proposloucháte až do konce, možná ucítíte příbuznost s humorem cimrmanovců, případně Iva Jahelky a Karla Plíhala. Není to náhoda: vždyť právě Zdeněk Svěrák má na dvojalbu několik textů, ať už pod vlastním jménem nebo jako Emil Synek. Občas se u některé skladby objeví ještě nějaké jiné jméno, ale v naprosté většině případů je autorem hudby i textu sám Ivan Mládek – na spočítání coververzí stačí jediná ruka, a to je v dixielandu, který jinak s oblibou omílá standardy, naprosto ojedinělý úkaz.
Úskalím humorných písniček bývá krátký život, posluchač se jednou zasměje a pak už stejný vtip slyšet nepotřebuje. Právě proto je nesmírně důležitá i hudba, s níž se humor podává. I tady se výběr povedl, každá písnička zní jinak a pokaždé to šlape, muzikanti jsou bezchybní a vynalézaví v basové lince i v sólech. Zatímco při prvním poslechu budete patrně vnímat spíš slova, souhru a nápady v muzice oceníte při každém opakování. Mládek si holt uměl vybrat spoluhráče (sám na tenorové banjo umí také výborně) a během času je neměnil. To se vyplatí.
Posluchač zvyklý na texty v bookletu si po jeho otevření možná pomyslí cosi o šetřílcích. Skutečně, slova, která znějí z přehrávače, si nepřečtete, ovšem u Mládkova zpěvu to není vůbec potřeba. Jeho výslovnost je naprosto vzorná a nahrávka citlivě smíchaná tak, aby ostré tóny dechových nástrojů zpěv nepřebily. V sólistově podání uslyšíme velké množství výrazů a nadprůměrný hlasový rozsah (Praha-Prčice, Jez, Ztratil jsem sako, Lulu z Honolulu, Blues kladeče lina, Džínový velorex); rovněž si můžeme všimnout, že se v pozdějších nahrávkách interpret stává trochu civilnějším. Pravda, v nejstarších nahrávkách občas nezaladí přesně (Dáša Nováková). Vedle Mládka dostalo prostor i několik dalších zpěváků. Někteří se poslouchají příjemně (Jan Bošina, Petr Kaňkovský), jiní mají zřejmě za úkol již svým projevem rozesmát, což mi občas přijde přehnané (Drahomíra Vlachová, Lenka Šindelářová, Luděk Sobota). Velká škoda, že herectví propadl i Jan Mrázek, jehož z jiných Mládkových desek znám jako dobrého zpěváka – v jeho podání je jinak geniální Kousavá deka na samé hranici srozumitelnosti.
Obvykle si domů pořizuji málo desek, ale tentokrát jsem neváhal.
CD1:
Dáša jedla cukroví – Praha-Prčice – Dáša Nováková – Linda – Neopatrný křeček – Mravenci v kredenci – Jez – Restaurace u přívozu – Heleme se, nemele se! – Kam s ním – Když je v Praze hic – Černá hodinka – Dívka s dolíčky – Děvče ze samoobsluhy – Zmalovaná – Dívka s modrou matrací – Džínový velorex – Pravdomluvné víno – Koukejte vycouvat – Prachovské skály – Hlásná Třebáň – Kráva v mlékárně – Brno je zlatá loď – Medvědi nevědi – Svatební holinky – Psohlavci – Ve Špindlerově Mlýně – Ušní příhoda – Žába-puk – Jožin z bažin
CD2:
Zkratky – Láďa jede lodí – Nejkrásnější období je podzim – Píseň fotbalového soudce – Lulu z Honolulu – Lízátko – Krychle – Šuškavý víno – Ztratil jsem sako – Bílý tatínek – Rychlík jede do Prahy – Blues kladeče lina – Dvě Rusky – Kolečko po Václavském náměstí – Tak se nám ti naši mladí berou – Ňu Ňu Ňu – O nebezpečenstvu hor – Znojmo, vidím tě dvojmo – Defilé u moře – Kousavá deka – My máme chaloupku v Blatné – Čtrnáct kubíků – Švadlenka Madlenka – U sila – Píseň o jaru – Sousedovic Toníček – Petřínská rozhledna – Aerobic – Zobali, vrabci, zobali – Vánoce v Ďáblicích
(vydalo Sony Music / Bonton 2003, celkový čas 72:25 + 76:50)
