Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

REPORTÁŽ PSANÁ NA POHOVCE aneb Koncert kapely Svítání živě na radiu Proglas dne 23.01.2000

Ano, správně, koncert zprostředkovaný má i své negativum – citelně chybí vizuální kontakt. V případě Svítání si naštěstí posluchač mohl pomoci berličkou v podobě lednového čísla Folk a Country, kde jsou této kapele věnovány dvě strany. I já jsem tak učinila, a měla držitele Krtečka z roku 2000 ne jen jako, ale přímo na dlani.

Písně byly prokládány rozhovorem (či spíše rozhovor byl prokládán písněmi?) moderátora s kapelou. Docela bych se přimlouvala za nějaké kurzy kultivovaného projevu pro „spíkry“, co si může dovolit kapela, která třebas reaguje spontánně, neměl by moderátor z úst vůbec vypustit. Když se o jazykovou kulturu nestará křesťanské, čili tradiční rádio, můžeme potom čekat spisovnou češtinu u těch ostatních? Vraťme se ale ke kapele. Nevědouce, jak písně uvádět, pasovali valnou část z nich na „tu skoro nejstarší“, „jednu z prvních“ apod., až jsem skoro získala dojem, že spolu hrají minimálně deset let… Přesto však rozhovor nebyl jen nějakou vatou, dozvěděla jsem se spoustu věcí ohledně vzniku a fungování kapely; forma písniček proložených povídáním je výborná. (Jen to ovšem dopilovat). Ke kapelám, které budou Svítání ve studiu následovat, mám jednu velikánskou prosbu: Prosím vás, nesmějte se!!! Výbuchy smíchu přímo do mikrofonu působí příšerně, v rádiu dokonce mnohem hůř, než na „normálních“ koncertech.

„Svítací“ písničky jako takové jsou nekomplikované. Kapela to ostatně sama řekla, když člověk bude hrát perfektní jazzík, bude to sice super, ale nebude mu rozumět moc lidí. Texty nejsou nikterak složité, i když jednoduché bych také neřekla. Hlavním kritériem je zřejmě zpěvnost, když hlavní devizou Svítání jsou právě vícehlasy. Byla jsem mile překvapena, jak jistě jejich vokály zněly, čekala bych, že nervozitou trochu „vykolejí“. (Takhle se mi zdála místy falešná spíš kytara). Dohromady se to vše poslouchalo víc než příjemně. Přiznám se, že loni na festivalech jsem Svítání tak trochu „odzívla“, ale tím, jak jistě zpívali v rádiu, si mě získali. Dere se mi na mysl CD Písničky z Radia Proglas 2000, které jsem nedávno recenzovala. Jestliže Svítání je schopno zahrát a zazpívat přímo do éteru takhle dobře, nemohu se zbavit dojmu, že by si hájení barev zaměstnanců radia na CD rozhodně zasloužila i Helena Bízová s kapelou.

Lucka Jirků

Lucka Jirků