Vydavatel: Venkow Records, a. s.
Rok vydání: 2001
Žánr: folk
Celkové hodnocení: dobré
Skupina, která si deset let říkala Druhá tráva, ukončila loni svou činnost. Robert Křesťan s Lubošem Malinou rozjíždějí další kapelu (s pracovním názvem Malinaband), avšak s nedávnou minulostí se vyrovnávají kolekcí vskutku reprezentativní. Výběr Best & Last se skládá ze dvou disků. Jeden obsahuje největší hity z autorské dílny Roberta Křesťana z jednotlivých řadových desek Druhé trávy, druhá polovina nabízí neméně hodnotné doklady autorských a interpretačních spoluprací a několik dosud nevydaných skladeb. Právě kvůli tomuto druhému disku by výběr neměl chybět v žádné domácí diskotéce fanoušků Roberta Křesťana a jeho (dnes už bývalé) kapely.
Nemá smysl Křesťanovu hudbu a texty dopodrobna analyzovat. O tom, že je skvělá, už psali mnozí. Zaposlouchejme se však do tónů jednotlivých písní a přemýšlejme nad všestranností jednoho z velikánů české folkové scény. Tak tedy – kdo je Robert Křesťan?
Druhá tráva Výborný skladatel, jakých u nás opravdu není mnoho. I když se dnes do kategorie „folk“ vejde široké spektrum „podžánrů“, Křesťanova tvorba se vymyká veškerým škatulkovacím kritériím. Je úsměvné, když jej jeden řadí ke country, druhý dokonce stále ještě k bluegrassu atp. Skladatel Křesťan umí napsat píseň svižnou (Tanečnice), stejně jako pomalou a melancholickou. A mám pocit, že ty klidnější stále zůstávají jeho hlavní parketou (Až si jednou, Odpočiň si, Sáro).
Minimálně stejně dobrý textař. Jeho slovní zásoba mě fascinuje. V jediném textu si pohrává s kamejí, termidorem a senešalkou (Letní romance), v dalším mě donutí, abych sáhl po Slovníku cizích slov a s ním v ruce si představoval starý makulář (Až si jednou). Křesťanovy texty obstojí před nejpřísnějšími kritérii poezie. A když náhodou autor jako by nějaké základní pravidlo porušil, je to účelné. Když třeba ve Smutečních marších nepřirozeně natahuje „hrubou jíízvu“, vnímám drobný prohřešek proti textařině jako doklad hrubosti, o které se zpívá.
Nenapodobitelný zpěvák. V pomalých skladbách je zasněný (Odpočiň si, Sáro) nebo filozofující (Až si jednou), v rychlejších rockově dravý (Ossian). Jeho hlas sice není dokonalý (například v Křídlech si nelze nevšimnout nestandardně vyslovovaného „r“), ale o to je osobitější.
Hledač dobrých spoluhráčů. Dvojalbum Best & Last nás neupozorňuje pouze na kvality Roberta Křesťana, ale vůbec na interpretační sílu, jaká se v Druhé trávě sešla. Malinovo banjo nebo Novotného dobro patří ke klenotům české hudby, a to nejen ve folku a příbuzných žánrech. Jenže Křesťan umí v pravou chvíli oslovit i skvělé hosty. Zvláště druhý disk kompletu nám připomíná spolupráci s Američanem Peterem Rowanem (zpěv a kytara), dále upozorňuji na klavír Ivo Viktorina (Ukolébavka pro mne), na saxofon Františka Kopa (Tanečnice) nebo na sólo dalšího saxofonisty Ivana Myslikovjana ve skladbě Mama Don’t Allow. Z kontextu jinak mužského alba trochu vybočuje sólový zpěv Pavlíny Jíšové. Přesto i skladba Mary Margaret, jediná ukázka z alba Pavlína Jíšová & Druhá tráva, zde má své místo.
Poslední role, ve které se nám Robert Křesťan představuje, je role umělce, který si upravuje cizí skladby. I to zvládá se ctí a bravurou. Mezi autory, od kterých si vypůjčil písně, patří duo Jagger & Richards z Rolling Stones (Wild Horses), Mark Knopfler (Telegrafní cesta – tuto skladbu mívali v repertoáru už staří Poutníci, zde je v nové verzi) nebo Bob Dylan (Ještě jedno kafe). Jedním z největších skvostů je pak balada „vypůjčená“ od anonymního skotského autora – Křesťan k ní napsal český text Prostři mi plátnem (na albu Luboše Novotného ji už dříve zpívala Iva Bittová).
Best & Last je mimořádně kvalitní kolekce – skladby jsou dobře vybrané i seřazené. Jenže když člověk Roberta Křesťana (jako skladatele, textaře, zpěváka, spoluhráče i „upravovatele“) zná, nemůže ho taková kvalita překvapit. A tak čeká na věci příští, těší se na první nahrávky Malinabandu a napadá ho kvalitativní přirovnání k Bobu Dylanovi. Jenže zatímco Dylan své fanoušky několikrát šokoval změnou stylu, Křesťanova hudba se vyvíjí pozvolna. Dá se tedy předpokládat, že muzikant s iniciálami R. K. ještě své poslední (Last) slovo neřekl, a že to nejlepší od něho (Best) nás teprve čeká.
