Představte si malou tělocvičnu se stropem ve výšce tři a půl metru, která má metr vysoké pódium, dokonale zatlumené stěny a velmi, velmi zvláštní tlumené osvětlení (zářivky, které nepřirozeně zdůrazňují bílou barvu čehokoliv). Navíc pořadatel rozestavěl stoly v uctivé vzdálenosti od muzikantů. Vše tedy záviselo na tom, zda se Semtexu podaří publikum rozdráždit, rozpohybovat, vytáhnout na parket a roztancovat – a v tom chlapci příliš neuspěli. Sportovní redaktor by asi napsal, že svou výraznou převahu nedokázali gólově vyjádřit.
Podle obvyklého (zlo)zvyku se začínalo o čtvrt hodiny později a samotný start se mi zdál rozpačitý. Obvyklý rozhovor před úvodním Večerníčkem („Haló, tady je medúza…“) už asi kapele leze krkem a uvažuje, co s tím, ale tady je každá změna spíš k horšímu. Nicméně osvědčené fláky z dosud jediného alba skupiny rychle dojem spravily a diváci si postupně začali podupávat a zlehka bubnovat prsty na stoly.
Těžko říct, kdo znal kolik z písniček, které zazněly. U mě to naštěstí byla menšina a přiznám se, že v těch známých (tedy především již nahraných na CD) se projevilo, jak mívají parodie „krátký dolet“ – nějak mě už nebraly. První třetinu – ano, třetinu, kapela si dovolila tři hudební bloky – zakončily nečekaně čtyři koledy v obvyklé (pro Semtex), tedy v recesní, přitvrzené a tvůrčím způsobem pozměněné úpravě. Na druhou jsem byl tedy natěšený, ale večer pořád ne a ne gradovat. Snad to bylo i prostředím, ale občas se mi zdálo, že Lukáš Krásný ve svém průvodním slově (no, slově…) znejistěl, zatlačil na pilu a ztratil šťávu, s jakou vtrhl na jeviště na začátku.
Poslední část už kapela chtěla pojmout vskutku tancovačkově a nechala dokonce rozsvítit zrcadlovou otáčecí kouli, ale kromě dvou tří tanečních pokusů si několik lidí radši doneslo pod pódium židle. A tak třaskavina z Plzně ke konci trochu chladla a přidávala „jenom“ dvakrát. Nevím, kolik lidí by muselo do kulturáku přijít, aby se vytvořila ta správná atmosféra – snad dvěstě, snad pětset. Přitom zvuk byl naprosto vynikající a osvětlovač velmi pohotový.
Přesto nemusel nikdo nutně odcházet zklamán. Ačkoliv Semtex přibral bicí a s baskytarou a elektrickou kytarou se přesunul v podstatě do tancovačkového bigbítu, v průběhu večera se prosadily i akustické nástroje. Banjo Petra Nováka se dokáže protlačit i největším kraválem, v nástrojovém parku jsme zahlédli i akustickou kytaru (Jirka Šneberk alias Šprcka) a překvapivě recesistickou zobcovou flétnu (Petr Novák). A jakkoliv bývají kapely z countrybálů, zábav a diskoték hudebně nudné, o Semtexu to rozhodně neplatí. Skvělá sóla se od bývalých copáků Míši Röhricha (elektrická kytara) a Petra Nováka i od nové posily na bicí (Radka Růžičky Götze) dala čekat. Obdobně se dalo čekat, že Šprcka na kytaru ani Tomáš Sutr alias Bobeš na basu mnoho světoborného nepředvedou. Výrazně se zlepšil zpěv a sem tam vykoukl netypický a nečekaný vícehlas. Co mě ale potěšilo nejvíc, bylo množství zajímavých hudebních nápadů a blbůstek – třeba semtexové podání koledy Půjdem spolu do Betléma je vlastně pódiovou jam-session, při které jenom napjatě čekáte, jakou věc vymyslí ti blázni v další sloce. Různá aranžérská „krátká spojení“ můžou být inspirující pro leckterého kapelníka a mají navíc tu výhodu, že neprovokují tolik jako texty kapely.
Ano, texty. Ty rozdělují posluchače na pohoršené a pobavené. Vystoupení Semtexu obsahuje i těžší kalibry typu „To však Jitku neláká, tak mu kouří…“ či přiblížení sexuálního života včelky Máji, a hodně lidí to celkem pochopitelně nepřekousne. Zdálo se mi ovšem, že tak vypjatých míst zase není tolik, abychom skupinu zcela zatratili. Semtexu spíš hrozí, že se z původní recese a zjevné potřeby se někde necenzurovaně (a nekontrolovaně) vyřádit stane žádaným zábavním souborem, který bude muset začít dělat svou vulgární srandu doopravdy a profesionálně. Což bych jim nepřál.
V textech jsou nicméně i jiné věci než „sprosťárny“. Třeba i tak malinká změna jako posun o jednu slabiku v Panence a následující rap bylo pro mě před časem Kolumbovo vejce. Parafráze a „překlady“ cizích textů podle mě musí každého tvůrčího ducha znalého souvislostí zaujmout, i když ne se vším bude souhlasit: Vepřín ocení asi jenom ten, kdo někdy slyšel kontroverzní hit Láska je láska, morbidního Františka je potřeba přijmout jako dadaismus (mě pobavil velice), parodie na Black Or White Michaela Jacksona má význam opět jenom pro ty, kdo znají jeho sexuální orientaci. A čtyřjazyčné Rolničky jsou vánočně milé. Vedle toho vypadají písničky beze změn v textech (Večerníček) jen jako chudí a nudní příbuzní.
Takže co na závěr? Semtex mi připadá jako ostré koření, kterého se sice člověk nenají, ale jednou za čas si jím lze trochu oživit večer. A to i když nejste semtexofily.
