Press "Enter" to skip to content

SLEPÁ KOLEJ: DLOUHÉ NOCI

Slepá kolej hraje přesně to, co bych nazval „moderní folk“. Nebudu operovat s pojmy jako folkrock, countryrock, softrock, folkpop, i když každý z nich by byl obhajitelný. Důraz na akustickou kytaru a pokus o epiku v textech, to jsou pro mě dostatečné argumenty pro zařazení alba do folkové škatulky. A to i přesto, že zde velkou roli hrají bicí, baskytara nebo v některých písních například elektrická kytara nebo saxofon.

Vraťme se ještě k podobnosti s Navzájem. Skladby Napněte plachty nebo Naruby by se dobře vyjímaly na albu Marcipán (Avik 1998) nebo Kolumbus č. 40644 (Avik 1997): folkrocková razance, mohutný sborový zpěv a lehká ironie v textu by se výborně hodily po bok skladeb jako V bistru, Kolumbus č. 40644 nebo Vojáček z cínu. Haasova škola je zřetelná dokonce i v písních, které psali sami členové Slepé koleje (například melodie Hodin).

Kdo vůbec je Slepá kolej? Jména čtyř členů vám toho asi mnoho neřeknou: zpěvačka Julie Pondělíková, baskytarista a zpěvák Hanuš Klůs a kytaristé Honza Růžek a Jirka Seifert zatím nepatří k hvězdám žánru. Ale na neznámou kapelu je jejich projev profesionální. Zpěvačka má solidní projev, dobře se vypořádává s délkami samohlásek, v jejím hlase slyšíte úsměv i ironii, podle toho, co je právě třeba. Projev Hanuše Klůse je civilnější, ale o to lépe se s kolegyní doplňuje. Klůs u mě navíc výrazně zabodoval hrou na baskytaru. V rámci folkového žánru předvádí neslýchané. Zkuste si album vložit do přehrávače a soustředit se jen na basu.

Texty jsou bohužel nevyrovnané. Často velmi rychle uhodnete, jaké slovo bude následovat. Jako příklad mohu uvést píseň s příznačným názvem Komedie, kdo po slově „kyvadlo“ nutně čekáte (už kvůli názvu) rým „divadlo“. A autor textu (M. Kočí) vás nezklame! Textařským nešvarům se nevyhnul ani několikrát zmíněný host-nehost Přemysl Haas (rým „pověděla/neuměla“ v písni Hodiny). Navíc začátek titulní skladby Dlouhé noci mi po textové stránce připomíná skladbu Scházíš mi lásko z druhého alba kapely Jen tak tak, ale zde jde pravděpodobně o kouzlo nechtěného. Ve srovnání s jinými folkovými debutanty jsou však i texty nad průměrem.

Na závěr nemohu nezmínit jeden roztomilý kousek. Jmenuje se Smutný konce mejdanů a pokud tuto skladbu kapela nezamýšlela jako parodii na diskopophity z 80. let, tak ji do této role pasuji já. Líbivý rytmus, u kterého až po chvíli postřehnete podobnost s reggae, vlezlá melodie a do toho text, ve kterém jsou „v posteli stopy potkanů“. Představte si, že by něco podobného zpíval v době své největší slávy Michal David!

Možná jsem dal až moc najevo, nakolik byla pro Slepou kolej důležitá spolupráce s Přemyslem Haasem. Album Dlouhé noci však není bezmyšlenkovitým kopírováním stylu Navzájem (s výjimkou zmíněných skladeb Napněte plachty a Naruby). Slepá kolej na Navzájem navazuje, avšak snaží se odrazit a vydat se kousek stranou. Budu jí přát, aby se jí to na nějakém příštím albu opravdu povedlo. Prozatím natočila Slepá kolej velmi slušný debut, takže Napněte plachty! a hodně štěstí do další plavby!

Vydavatel: Avik
Rok vydání: 2000
Žánr: folk
Celkové hodnocení: dobré


Milan Tesař. Autor je redaktorem Radia Proglas a článek je uveřejněn s jeho souhlasem.

Milan Tesař