Snad vás o tom přesvědčí
Díl devátý, v němž se emancipuje bas
Snad si vzpomínáte na úmluvu ve druhém dílu, podle níž všechny akordy zatím stavíme na základním tónu. Tenkrát jsme si řekli, že to jde i jinak a přirovnávali jsme různé obraty akordu k odstínům téže barvy. Mezitím jsme vyspěli, tak proč se nepodívat i na jemnosti v odstínech? Jinými slovy, budeme zkoumat akordy, v nichž nejnižší tón (bude tomu říkat obecně bas bez ohledu na to, na jaký nástroj se hraje) je jiný než základní tón akordu.
Začněme u kvintakordů. Protože kvintakord má tři tóny, jsou kromě základního tvaru ještě dvě možnosti, který tón zní v basu: tercie, anebo kvinta.
Přesuneme-li základní tón o oktávu výše, dostane se do basu tercie. Od basového tónu E k základnímu tónu C to je sexta, proto se tomu obratu akordu odborně říká sextakord. Poněvadž by se to ale pletlo s akordy s přidanou sextou (např. G dur6), budeme radši mluvit o akordu s tercií v basu. Druhý obrat má v basu kvintu, ta má k základnímu tónu kvartu. Mohlo by se tedy klidně říkat kvartakord, ale používá se rozšířený název kvartsextakord. My opět spíš řekneme, že jde o akord s kvintou v basu. V praxi totiž bude zřejmě nad basovým tónem znít ještě mnoho tónů z původního kvintakordu, pro charakter akordu je však důležitější, co zní v basu, než jak jsou poskládány tóny akordu nad ním.
K čemu akordy s tercií nebo s kvintou v basu jsou? Asi vás hned napadne první důvod: drží se dlouhou dobu jeden akord a aby to nebyla nuda, střídá basák základní tón s kvintou (či s kvartou dolů, což je víceméně totéž), případně s tercií. Ale to není jediná možnost. Může se stát i to, že harmonický postup je sice zajímavý, ale základní tóny skáčou přes velké vzdálenosti sem a tam, což může v basové lince působit rušivě. Například v posloupnosti G dur – H moll7 – E moll – E dur7 – A moll nám jistě nic nebrání v tom, abychom hráli v basu samé základní tóny: G – H – E – E – A. Přinejmenším však změna E moll – E dur7 stojí za to zdůraznit ji i změnou basového tónu. Mohli bychom tedy namísto druhého E použít tercii Gis, která směřuje právě ke kýženému A. Podobně by místo H u druhého akordu mohlo být sestupující Fis (je pravda, že to je trochu ohraný postup, ale přesto účinný a mnohdy logičtější než velké skoky). Takže by to mohlo dopadnout takto:
Na odchylky ve vedení basu už pamatoval i zápis. Pokud má být v basu jiný tón než základní, připojí se jeho jméno pod lomítko (nebo za lomítko jako zde).
Obecně se tercie v basu vyskytuje nejčastěji tam, kde následuje akord o kvartu výš – to jest například po C dur/E akord F dur, po E dur7/Gis akord A moll apod. Kvinta v basu má kromě účelu hladšího průchodu ještě další možné použití před koncem fráze, pokud tři poslední akordy jsou tónika, dominanta a zase tónika; v D dur tedy může jít například o postup D dur – G dur – D dur – A dur7 – D dur. V takovém případě se před dominantou často dává do basu kvinta, a to i za cenu, že v basu budou po sobě dva stejné tóny: D dur – G dur – D dur/A – A dur7 – D dur. Důvodem je odlišit poslední akord od toho, který zní před dominantou. Snad budete souhlasit, že D dur/A zní neukončeně, ještě se na něco čeká (a to je náš cíl), závěrečné D dur nás pak už plně uspokojuje.
Poněkud jiná situace je tam, kde se bas od akordu odpoutá víc. V některých případech se tím jenom simuluje jiný akord, kupříkladu zápisy A moll/Fis nebo D dur/H jsou ve skutečnosti nám dobře známé čtyřzvuky, jestlipak na ně přijdete? Správnou odpověď najdete na konci článku. Jindy je to ale divočejší, už barokní skladatelé znali postup C dur – C dur/H – C dur/A – C dur/G – F dur – F dur/G – C dur, ve kterém jsou hned dva akordy (C dur/H a F dur/G), kde si jde bas po svém – a je to přitom hezké. Jak už vyplývá z předchozího, obvykle se podobná basová svévole použije tam, kde se drží dlouho jeden akord. Pak se může stát i to, že bas převezme vůdčí úlohu a harmonie se mu přizpůsobuje:
D dur – D dur/Cis – D dur/H – D dur/A – D dur – D dur/E – D dur7/Fis – G dur – G dur/Fis – E moll – E moll/D – A dur/Cis – E dur/H – A dur7
Vylil jsem na vás spoustu akordických značek, myslím, že si rádi odpočinete. Jo a správné řešení je: FisĆ a H moll7.
Příště si povíme o průtazích a složitějších akordech. A protože to bude díl desátý, krásně kulatě se tím završí základní kurs harmonie. Ale nebojte se, na stránkách InternetFOLKu se k tomu později určitě ještě vrátíme.
