Díl pátý o durových tóninách, křížcích a béčkách
Máte domácí úkol? Nechal jsem vás přemýšlet, jakým akordům v tónině G dur odpovídají akordy D moll a E moll z tóniny C dur. Správnou odpověď najdete v následujícím obrázku, který ukazuje, jak si akordy obou tónin odpovídají.
Už posledně jsme si řekli, že pro doprovod a harmonii jsou nejdůležitější tři akordy: tónika (akord na prvním tónu stupnice), subdominanta (čtvrtý tón) a dominanta (pátý tón). V C dur je to tedy trojice C dur – F dur – G dur, v G dur je to G dur – C dur – D dur. To jenom tak pro zopakování.
Někteří z vás se ale možná diví, proč je ve spodní notové osnově čtyřikrát taková divná značka. Inu, to má svůj význam. Zkusme si znovu zahrát stupnici C dur.
Teď pojďme nahoru od tónu G: G – A – H – C – D – E – F – G. Je to skoro stejné, ale něco není úplně v pořádku, že ano? Předposlední tón je nečekaný. Aby to znělo stejně jako v C dur, je potřeba předposlední tón zahrát o půl tónu výš:
Jinými slovy, tónina G dur není složená ze stejných tónů jako C dur. Jeden tón je jinak: z F se zvýšením o půl tónu stane Fis. Samozřejmě se pak Fis místo F objevuje v příslušných akordech. Zvýšení se označuje značkou křížku.
Začněme od jiného tónu, například F nebo D. Zkuste si sami, teprve pak se podívejte, jak to má vyjít.
Ve stupnici F dur je potřeba snížit o půl tónu čtvrtý tón z H na B (dříve se říkalo Hes, ale dneska se používá výhradně B – pozor na to, že v Americe B znamená naše H a snížení se označuje značkou za jménem tónu!). Snížení označíme takzvaným béčkem. Zbytek zůstává stejný. Naopak v D dur je kromě posunu F na Fis nutné zvýšit ještě předposlední tón z C na Cis. Durovou stupnici lze zahrát od jakéhokoliv tónu (včetně tónů zvýšených nebo snížených, tedy existuje třeba Fis dur, B dur nebo Es dur). Vyzkoušejte si to sami a zjistěte, kolik má která stupnice křížků nebo béček. Právě jsme zjistili, že G dur má jeden křížek, D dur dva křížky, F dur jedno béčko.
Asi pro vás už nebudou problémem akordy v každé z nových tónin, že ano? V D dur je základní trojicí D dur – G dur – A dur, kromě toho k této tónině náleží třeba H moll nebo Fis moll. V F dur to je F dur – B dur – C dur atd.
Takže jak například bude vypadat doprovod k Dajáně v D dur? V C dur to bylo C dur – A moll – F dur – G dur. Transpozici do D dur lze udělat dvojím postupem.
1. Tón D je o celý tón výš než C, tedy všechny akordy posuneme o celý tón vzhůru. Z C dur je samozřejmě D dur, z A moll bude H moll, z F dur se stane G dur a z G dur A dur.
2. Můžeme si také říct, jaké jsou funkce jednotlivých akordů doprovodu. C dur je tónika, A moll je akord na šestém tónu stupnice, F dur subdominanta a G dur dominanta. Po transpozici to tedy bude D dur jako tónika, H moll jako šestý tón stupnice (D – E – Fis – G – A – H), G dur jako subdominanta a A dur jako dominanta.
Dokážete Dajánu transponovat do A dur? Přijměte to jako domácí úkol.
Příště náš základní kurs zakončíme. Ukážeme si hlavní princip bohaté harmonie, který vychází z toho, že tentýž tón může být obsažen v mnoha akordech. Pak už to bude na vás.
A jestli chcete, pište mi e-mailem nebo do diskusního fóra vaše podněty a připomínky. Bude-li zájem, rád povídání o harmonii prodloužím, jenom bych se rád trefil do vašich potřeb a přání.
