Při natáčení nového alba kapela chtíc nechtíc přeskakuje laťku, kterou si nastavila předcházející deskou. Je-li taková laťka hodně vysoko, bývá album očekáváno s velkým napětím, až vzrušením („…jestli natočí něco ještě lepšího, to bude fakt bomba…“), nouze nebývá samozřejmě ani o opačné případy s laťkou nízkou. Ani zde však posluchač o jisté napětí nepřichází („…jestli budou hrát porád to samý, tak ať se jdou už vycpat…“).
Album Tanečnice skupiny Načas jsem měl před prvním poslechem zařazené v druhé jmenované množině. Kapela svou první desku (Housenka) poněkud uspěchala, ale když už nic jiného, alespoň si tím připravila příznivou výchozí pozici k přeskakování. A s opravdu hodně velkou rezervou se přes laťku úspěšně přehoupla.
Tanečnice nabízí tři čtvrtě hodiny muziky většinou svižného tempa. Od dob Housenky se Načas vyzbrojil bicí soupravou a přesunul směrem k folkrocku. Bylo by hodně zjednodušující konstatovat, že jde o módní trend, ale je pravdou, že touto cestou se před Načasem vydalo již mnoho jiných. Do bigbítových vod se však kapela nenoří příliš hluboko, i s bicí soupravou a elektrickými kytarami je Tanečnice poměrně krotká.
Hudba Načasu je příjemně melodická a hodna názvu CD – dá se na ni i tančit. Přes žánrový rozptyl od folkrocku (Tanečnice, Trojský kůň, Čarodějka, Ta chvíle) přes folk (Bludný Holanďan), blues (Blues o svlékání z kůže) až ke country (Muž z hor), drží jednotlivé písně Tanečnice velmi dobře pohromadě i jako celek.
Existuje-li ve folkrocku střední proud, zařadil bych album právě tam. Žádné velké experimenty s elektronikou, melodikou či texty, ale také žádné samoúčelné výstřelky nebo úlety určené jen těm, jenž dokáží autory „uchopit a pochopit“. Bez strhujících písní, které by se mohly zařadit do zlaté pokladnice českého folku, ale také bez písní, které při několikátém přehrávání člověku lezou na nervy a programuje přehrávač, aby je přeskakoval. Možná se zdá, že je to málo, ale zkuste se zamyslet nad tím, kterou desku strávíte skutečně do posledního chloupku…
Když se vrátím zpět k úvodní myšlence přeskakování laťky, musím si postěžovat na způsob, kterým se Načas vyvlékl z odpovědnosti za její další zvyšování. Po vydání Tanečnice se totiž kapela rozdělila na dvě frakce, které se odebírají odlišnými hudebními cestami. Buď jak buď, po „starém“ Načasu každopádně zůstala solidní a dospělá deska, ke které se budou posluchači rádi vracet.
Načas: Tanečnice, Good Day Records
Tanečnice, Bludný Holanďan, Trojský kůň, Čarodějka, Když se Ti zdá, Muž z hor, Kraj podhorských plání, Blues o svlékání z kůže, Tajemství v lístcích čaje, Našeptávač, Ta chvíle, Občas, Holub, Ticho, Velrybí zpěv
