Vydavatel: Venkow Rec., a. s., & Sony Music/Bonton, s. r. o. Rok vydání: 2001 Žánr: country Celkové hodnocení: průměrné
Na dvojalbum největších hitů Taxmenů se vešlo 51 písní. Z toho 15 nahrávek pochází ze 70. let (případně z roku 1980), zbytek tvoří písně znovu nahrané v 90. letech, případně úplné novinky. Zcela chybí zvukové záznamy z let 1981–92, tedy z doby, kdy Taxmeni alias Krajánci fungovali pouze příležitostně a téměř nekoncertovali. Kdyby dramaturg alba postupoval chronologicky, uvědomil by si posluchač, že má před sebou nahrávku dvou různých kapel.
Taxmeni ze 70. let jsou taková normální country skupina s výrazným banjem a s několika střídajícími se hlasy za mikrofonem. Mladší posluchače může překvapit především žena jako sólová zpěvačka. Romantický hlas Karly Vosmanské v písních Noc plná přání nebo Podzimní den ani náhodou nenaznačuje, že se z této kapely jednou vyklube banda chlapů v maskáčích, kteří zpívají hlavně o bombardérech, potápění křižníků a o střílení. Ale nepředbíhejme, stále jsme v 70. letech. Taxmeni/Krajánci v té době nezapřeli inspiraci svými o málo staršími kolegy Rangers/Plavci. Zkuste si poslechnout třeba humornou píseň Já a kůň jsme z Tennessee s vtipným rýmem „holka má/vdolkama“ nebo s ne-rýmem „do zelí/zadkem“. Jiné písně znějí spíše trampsky než countryově – nemluvím pouze o zvuku, ale hlavně o tematice písní (Osm trampů).
V 90. letech se obnovení Taxmeni představili ve zcela jiném světle. Propagují takzvanou military-country, která se vyznačuje texty plnými reálií hlavně ze světových válek (Spitfire a flak, Bismarck, Třicet vteřin nad Tokiem, novinka z roku 2001 Sestřelen). Nechybějí však ani obecně protiválečné texty (jak příznačné je, že si Taxmeni vypůjčili od Jiřího Suchého Jó, to jsem ještě žil), oslavy vojenského života (Cizinecká legie). Ovšem nejen o válkách Taxmeni pějí. V jejich písních se hovoří i o dalších „chlapských“ aktivitách – o stavbě železnice (John Henry) nebo o jízdě silným autem (Já a můj náklaďák).
Proměna nenastala jen v tématech, ale i v nástrojovém obsazení. Zatímco starší sestava kapely byla akustická, trampštější, nová má blíže k moderní country s prvky rocku. V písních znějí elektrické kytary, poměrně tvrdý doprovod není výjimkou (Třicet vteřin nad Tokiem nebo Spitfire a flak s téměř metalovými riffy). K novějším písním Taxmenů neodmyslitelně patří hluboký hlas Vráti Vyskočila. K nemnohým výjimkám patří skladby s hosty – Jiřím Suchým nebo Yvonne Přenosilovou.
Taxmeni Svou výtku k dramaturgii výběru jsem už naznačil. Posluchač je šizen, když slyší skladby v jiném než chronologickém pořadí. Dvojalbum tak postrádá sebemenší řád. A stručné hodnocení samotných Taxmenů? Tato kapela si své místo na české country scéně buduje už 30 let. Zatímco zpočátku byste ji stěží rozlišili od ostatních podobných, dnes si je nepopletete – Vyskočilův hlas a vojenská tematika většiny nových písní jsou jako rozlišovací znamení dostačující. Soustředění na jedno téma však Taxmeny nutí, aby – přes využívání služeb více textařů – sklouzávali k častým klišé. Melodie nejsou ničím výlučné – často uhodnete, který tón bude následovat. Ovšem pochybuji o tom, že Taxmenům právě v melodiích a hudebním doprovodu jde o originalitu.
Výběr The Best Of Taxmeni se dobře poslouchá jako kulisa. Hluboký umělecký zážitek však od něj nečekejte. Přesto je dobře, že u nás existuje taková kapela s jasným názorem.
