Press "Enter" to skip to content

TO BYLY VELKÉ (S)HITY….

Vlastně ta deska ani na stránky Internetfolku nepatří, protože zahrnuje hity středního proudu či popu let šedesátých a okolních, a kdyby ji natočil kdokoliv jiný, ani bych si jí nevšiml – takový spotřební tovar se vyrábí v Hong-Kongu jako na běžícím pásu. Tady se však vzácně spojily všechny atributy výše uvedené. Když jsem desku dostal do ruky, celkem mě nevzrušila. Další sampler, řekl jsem si. Při bližším zkoumání jsem objevil, že zpívá jakýsi Jaroslav Matějů. Zase mě nic netrklo, jen jsem si řekl, a hele, dva lidi se stejným a tak neobvyklým jménem, to je náhoda. Pak jsem se bavil s kolegou a říkám, jak je to zajímavé, dva lidi v muzice se stejným jménem (svatá prostoto, vidíte, jak jsem naivní). On se na mě tak podívá a povídá – ale to je TEN Jaroslav Matějů. Nevěřil jsem, ani zkoumání fotky mě nepřesvědčilo, v klobouku vypadá přeci jen jinak než na obalu své jediné profilové desky, ani po hlase jsem ho nepoznával (to jsem měl, ale o tom níže), a tak jsem obešel ještě několik lidí, kteří se dívají i na TV reklamy, abych předvedl, jaký jsem prosťáček, a ti mě ujistili, že je to opravdu on. Nezmar – Konvička, Déšť, Padá hvězda. Rozšlápnul vám někdo někdy vaši oblíbenou hračku? Tak takhle bylo mně.

Na desce najdeme 13 hitů z výše zmiňovaného období – už to je zarážející, protože CD má kapacitu nejméně dvojnásobnou a těch hitů bylo taky dost, aby bylo z čeho vybírat. Čili kasovní počin. Všechny hity jsou zahrány de facto jedním člověkem: Pavlem Hrubešem. Nedá se nic dělat, ale TOČRu, orchestru Karla Vlacha ani Karla Kraugartnera nebo Václava Hybše se prostě jedna samohrajka nemůže rovnat – takovéto podání se dá tolerovat ve venkovských tanečních. Najmout pár muzikantů nebo koupit samohrajku, která umí orchestr, by zase tak drahé nebylo. To už není kasovní počin, to je odbytá práce. Dokonce, kdyby tvůrci písničky jakoby zmodernizovali a vytvořili jim ryze elektrický háv (z nouze ctnost), byla by to sice modernizace sporná (ty hity se staly hity právě jako celek), ale omluvitelná touhou modernizovat. No a zpěv korunuje dílo – Jaroslav Matějů ukazuje, že k této muzice nemá vztah. Dále ukazuje, v čem spočívá přednost folkového interpreta – především v tom, že mu písničky věříme a nehledíme tolik na jeho hlasový rozsah. Cizí peří Jaroslavovi věřit nemůžeme a hlasovým rozsahem ani výrazem se Karlu Hálovi, Jaromíru Mayerovi a Milanu Chladilovi (z jejich repertoáru písně vesměs jsou) rovnat prostě nemůže. To jen Karel Gott může plynule přecházet od disca přes kantilénu k operetě a uzpívá to. To také není pouhý kasovní počin, ale skoro podvod na posluchači – asi jako kdyby vám někdo sliboval frekvenční rozsah cédéčka a prodal vám pásek Emgeton (dej mu pámbu věčnou slávu). Málo platné, Jaroslav Matějů zpívá při zdi, je znát, že nemá ani moc naposlouchané originály, a aby pochopil jejich souvislosti, to už žádat ani nelze. Ani snaha po „vlastním pojetí“ to být nemůže – zpěvák prostě na tyto písně nestačí. Jediné „plus“ je grafická úprava – ta by měla potenciálního kupce varovat svou kýčovitostí (titulní strana a samotný disk, který je plný srdíček té nejrůžovější barvy a k tomu černobílý obličej J. M. nevhodným soutiskem oslepený dvojicí zmíněných srdcí) a neúplností – vnitřek titulního bookletu je úplně prázdný – přitom aspoň vyznání J. M., proč se rozhodl natočit právě takové písničky, cosi jako: „Máte něco na svou obhajobu?“, by tam mohlo být, jenže J. M. si je asi vědom, že: „Vše, co řeknete, může být použito proti vám“. Že by tam bylo něco z historie těch písní, tak bláhový nejsem.

Ve světle (či spíše v růžovoučkém blikotání) tohoto disku si říkám, že jsem neměl být tak zlý na interprety, kteří vydávají u slavných firem, za pomoci slavných producentů, aranžérů a choreografů, svá díla – ona jsou to totiž aspoň jejich vlastní díla. No a ještě jeden paradox na závěr – deska vychází na značce Aplaus. Tak to bych tedy chtěl vidět, vlastně slyšet, ten aplaus.

Jaroslave Matějů, proč jste to udělal?

Jaroslav Matějů: To byly velké hity, hraje Pavel Hrubeš,
vydal Aplaus, snad 2000(neuvedeno)

Malý přítel z města N – Za rok se vrátím (proboha, ne! pozn. MK) – Krásné je žít (bez tohoto CD – pozn. MK) – Hádej Matyldo (kdo mně takhle ublížil – pozn. MK) – Dej mi pár okovů (za tohle CD určitě – pozn. MK) – Hospůdko známá – Vrať se do Sorenta – Chci zapomenout (já taky – pozn. MK) – Nelly Gray – Váš dům šel spát (udělal líp – pozn. MK) – Vystavím zeď (okolo prodejen s tímto CD – pozn. MK) – Můj otčenáš (modlitba za odpuštění – pozn. MK) – Dobrou noc (snad se vám o tom nebude zdát – pozn. MK) Miloš Keller

Miloš Keller