Omlouvám se, že můj počítač neumí takový ten ocásek u „C“ a tak budu trochu neúplný v popisu CD Třináct písní. Snad to bude jediná neúplnost. Těchto 13 písní mě potěšilo, i když to není přesně „můj šálek čaje“. Obával jsem se po několika posledních recenzích totiž, že jsem opravdu zaujatý proti některým odnožím tuzemského folku a že ty smělé umělecké počiny a novátorství, vrhající hudbu desítky mil a let dopředu, prostě neslyším a nepoznám.
Po poslechu už jen několika prvních písní ze zmiňovaného alba jsem se ale uklidnil. Invenční muzika sama na posluchače zaútočí, sama způsobí, že posluchač pozná – ano, toto je ono! Když jsem si prohlížel obal a obsazení, honily se mi hlavou věty o zobcových flétničkách, stopách Klíče, Nerezu a Marsyasu a vzrušených (rozuměj: zmatených) vokálech. Velmi brzo se ukázalo, že tahle „příprava“ byla zbytečná a mylná. Muzika Ça vy (skloňované to vypadá hrozně, promiň Ça vo) do mě pronikla, a naopak, já jsem se ponořil do jejích vln, proudů a vírů a nechal se pohltit spletí nástrojů – z nichž vystupovaly právě ty flétny, které tak s nedůvěrou přijímám – a lidských hlasů, konkrétně hlasů ženských (R. Žabkové a J. Albrechtové). A muzika mě naplňovala jistotou, že tady se nevybíraly písničky podle toho, kdo je přinesl, která se komu líbí a jaké příhody se k ní vážou, ale že Ça va dala na své CD písně, které tam prostě být musely, které vytryskly z nitra autorů a interpretů a řekly: My musíme na desku, nemůžete si nás nechávat pro sebe, my máme co říct i ostatním lidem.
A tak sedím u počítače a píšu a poslouchám. A nedá mi práci si představit, že tuhle muziku slyším v tiché noční ulici spícího města, že mi ji hvízdá vítr kdesi na kopci, kde jen tuším, jak daleko vidím. Poslouchám tu muziku sám, a přitom je u mě někdo docela blízko, asi nebude mít hmotné tělo, ale „jen“ silného ducha… Ale i když poslouchám sám, tak nejsem sám.
Jemné předivo rytmů tu pulsuje, tu přelétá, nástroje hrají úsporně, ale přesně, dominující flétny a zpěv už jsem zmiňoval. Zpěvačky mají pestrou škálu výrazů, od konejšivých po dramatické a všude jsou přesné, nikde neutečou ke křečovité vypjatosti. Muzika je o pocitech, i texty jsou spíš obrazy, nálady, stavy, než sdělení a příběhy. Rezonují s hudbou a hudba s nimi – nedovedu si představit, že by se nějaká melodie smířila s textovou popisnou agitkou, řekněme o vztahu k soutěžím a kritikům. Asi žádnou melodii si nebudete pískat, ale hodně textových obratů a hlavně pocitů ve vás zůstane. Budete fascinováni atmosférou a náladou Stýskání, rytmické sólo v Dou dou (perkuse D. Jaroš) vás přinutí dát „repeat“, výkon zpěvaček vám způsobí mrazení asi nejvíce v Pankráci (i když právě tady vyslovují „Penkréc“, ale zbytek písně je tak silný, že odpouštím), na saxofon R. Kubíčka nezapomenete po krátkém sólu v Kosovi, text k podrobnějšímu vychutnání byste si po poslechu Hodiny vlků nalistovali znovu v bookletu – ale právě tenhle jediný chybí… Škoda. (A „Lesem“ je v seznamu písní uvedena jako Cesta lesem…). Flétny vás chytí v Zase přijdu pozdě. To, že nezmiňuji nikde speciálně kontrabasistu R. Krejču a kytaristu J. Žabku, neznamená, že mě nezaujali – jen je těžší najít to nejvýmluvnější místo…
Mimochodem – booklet: laděn do zelena, s texty a francouzskými verzemi textů a romantickými ilustracemi M. Mervartové. V recenzi bych neměl srovnávat, ale když jsem naposledy viděl obrázky v bookletu (a psal o nich), byly to ilustrace, ze kterých nešlo usuzovat na to, bude-li na CD relaxační muzika typu Šum lesa nebo lidovka Po zarostlém chodníčku. V případě skupiny Ça va jsou to doprovodné kresby, podtrhující atmosféru desky a přibližující ji. Nevysvětlují, nepopisují, ale osloví vás a připraví na to, co uslyšíte. Když dva dělají totéž…
Není to deska pro běžné rozhlasové vysílání. Ani trhák, který budete cpát přátelům se slovy: To musíš slyšet! Spíš jim ji vsunete do přehrávače, když budou sami, budou chtít trošku snít a „krasosmutnit“. Nebo trochu při poslouchání přemýšlet o životě a cítit, že lidské snažení má smysl, když má cíl a obsah. Nebo načerpat sílu do dalších recenzí. Prostě když budete chtít, aby vám na otázku Ça va? (Jde to?) odpověděli: Ça va! (Jde to!).
Ça va: Třináct písní – Cinemax 2001,
Zase přijdu pozdě – Pankrác – Jezero – Nitky – Lolita – Óda na mladosť – Pávi – Stýskání – Jahodka – Dou dou – Kos – Hodina vlků – Cesta lesem
