Když jsem poprvé díky pozvánce od sdružení Čerčanský chlum slyšel o společném projektu Škampova kvarteta a dívčího tria Triny, velice mě to zaujalo. Litoval jsem, že jsem tenkrát do Čerčan nemohl jet. Tudíž nemusím líčit svou radost, když jsem podobný koncert objevil v pražském kulturním přehledu. Na Zbraslav jsem v sobotu 20. září 2003 jel v očekávání zajímavého spojení vynikajících hlasů s vynikajícími instrumentalisty v crossoverovém projektu.
Triny, členové Škampova kvarteta a Fr. Rába Moje chyba, že jsem si o koncertu nezjistil víc. Program nazvaný „Triny a tři my“ totiž má ke crossoveru daleko, naopak se dá označit jednoduše – stylově komponovaný folklórní večer. Ona „tři my“ mají patrně symbolizovat tři zdroje lidové hudby, z nichž tvůrci pořadu čerpali: Bartošova sbírka, Sušilova sbírka a romské písně. A tak se ve zbraslavském zámku odehrávalo něco podobného, jako na večerech souboru Musica Bohemica blahé paměti, ovšem v podání tří výborných zpěvaček, z nichž dvě jsou romského původu a ve výrazu je to znát. Jednotlivé písně na sebe těsně navazovaly, občas byly proloženy nějakým říkadlem, koledou nebo rozpočitadlem, mluveného slova bylo pomálu. Večer byl ovšem sestaven velmi promyšleně a děti, které zaplnily velkou část sálu, se patrně nenudily, například určitě ne v závěrečné písni Komáři se ženili, kde houslista na svůj nástroj pištěl po komářím mimořádně autenticky.
Triny a tři my na DobešceNejlépe dívkám sedí – podle očekávání – romské písně, však se také na tuto hudbu specializují. Ovšem svérázného a občas nečekaně emotivního podání jsme se od Ivety Kováčové, Jany Tyšerové a Dáši Podkonické dočkali i v „neromské“ části programu. Kdo se těšil na kompletní Škampovo kvarteto, mimochodem jeden z našich nejtalentovanějších komorních souborů klasické hudby, mohl se cítit trochu ošizen, protože nevystupovalo kompletní a navíc s kontrabasem místo violoncella (František Rába, kterého známe např. z KOA); přesto se hudebníci nenechali zastrčit do kouta k pouhým doprovodům sólového zpěvu, naopak oba houslisté Pavel Fischer a Jana Lukášová byli dívkám rovnocennými partnery a v instrumentálních plochách ukázali, že hrát opravdu umějí.
Všichni odvedli výborné výkony, přesto jsem odcházel trochu (ale opravdu jen trochu) zklamaný, jak jsem se nechal napálit zkrácenou informací a nezjišťoval podrobnosti. Z crossoveru se vyklubal folklórní večer, ze Škampova kvarteta jen někteří jeho členové. To by se hudebnímu publicistovi stávat nemělo.
