Dáváš rozhovor pro InternetFOLK, což je vlastně elektronický časopis. Jaký je tvůj vztah k elektronickým médiím?
No, před rokem jsem si koupil počítač s modemem, abych měl možnost dostat se na internet. InternetFOLK jsem v posledních dnech dost sledoval. Hlavně mě zaujala debata, která se odvinula od článku o kopírování CD, vydavatelstvích a cenách. Zmiňovali se tam o OSA, tak jsem některé věci upřesňoval. Internet je jednoznačně komunikací budoucnosti, a proto mám potřebu se připojit. Jeden můj známý taky začal pracovat na mých stránkách. Adresa je: sjanousek.misto.cz. Jenže když to jeden umí, hned vám ho zahltí úkoly někdo další. A sám najít dostatek času na doplňování informací je těžké. Takže výkřik: Nechce mi s tím někdo zběhlý pomoci?
V diskusích na téma OSA už bylo o téhle organizaci napsáno hodně. Stále ale nevím, co konkrétně v OSA děláš ty. Jaká je tvá práce?
Momentálně končí moje volební období ve výboru OSA. V posledním roce jsme hlavně napřed připomínkovali autorský zákon a po jeho schválení Parlamentem ČR jsme v návaznosti na něj dělali nové Stanovy OSA, nový Rozúčtovací řád, nové smlouvy o zastupování, nové tarify atd. Celý charakter OSA se podle mého názoru hodně změní, protože se tato instituce po dřívějším způsobu vedená ředitelem a náměstky proměňuje podle vzoru německé ochranné organizace GEMA v poněkud jinak členěnou organizaci autorů a nakladatelů jako sdružení členů s manažerským triem v čele, které bude mít plnou hmotnou odpovědnost. Prostě jiné dělení kompetencí a pravomocí než bylo dosud. Takže doufám, že nové dozorčí radě, která vzejde z lednových voleb členů OSA, se podaří tento nový model prosadit tak, jak jsme ho zamýšleli.
Na koncertech teď vystupuješ s houslistou Vojtou Kupčíkem. Jak jste se dali dohromady?
Hrajeme spolu od jara loňského roku. V televizním Aportu mě slyšel a kontaktoval mě, jestli bych si nechtěl zahrát. A já jsem zrovna měl chuť s někým hrát, to vždycky po čase přichází. Šel jsem se podívat na takový jam session, kde hrál, a líbilo se mi to. Poprvé v životě jsme spolu hráli v jednom vinném sklípku všeobecný repertoár. Hned se bezvadně chytl, má výborné cítění i pro nálady a věci, které nezná. Část osazenstva sklepa si myslela, že jsme sehraná dvojka. Ale to přichází až teď.
Ono označení Vojty za houslistu je možná příliš jednoduché. Jeho nástroj jsou sice elektrické housle, ale do písniček dokáže hrát jako elektrická kytara, kostelní varhany…
No to je právě ono. Došel jsem k názoru, že svoje vystupování musím nějak hudebně obohatit. A Vojtovy housle jsou myslím to pravé. Rozhodně tu vzniká základ pro novou desku. Kdy bude venku, to si ale netroufám říct. Možná na jaře. Také mi natočil svoje starší písně a není vyloučeno, že budeme některé z nich hrát.
To mi nahrává na další otázku. Neměl jsi někdy pokušení hrát věci jiných autorů? Myslím tím například přetextovat a hrát nějakou oblíbenou písničku od oblíbeného zahraničního interpreta. Zařadit ji do svého programu.
Něco podobného jsem udělal s několika písněmi od Jiřího Bulise. To jsou nádherné věci, ale hraju jich jen pár, protože on to psal pro klavír a ty harmonie jsou dost komplikované a s kytarou to prostě nevyzní. Není to ono. Jinak si občas rád zahraju písničky Boba Dylana. Ale to jen tak pro radost někde u piva, na sessionu nebo tak. A v originále. Na koncertech hraju radši ty svoje.
Nedá se o tobě říci, že bys vydával desky jako na běžícím pásu – ty „poctivé“ sólové spočítám na prstech jedné ruky. Co si o nich s odstupem času myslíš? Někteří muzikanti občas říkají, že to či tamto před lety natáčet neměli, někoho zas dotlačí do kouta smlouva a vydá průměrnou desku, hlavně aby to bylo… Jak jsi vyrovnaný se svým dílem ty? A jak se díváš na „chrliče“?
Já teda opravdu chrlič nejsem. Jde mi to pomalu, ale už jsem dávno přestal spěchat a tlačit na pilu. Každý má svoje tempa. Všechno nemusí být na CD a já už hodně selektuju předem, takže mnohé věci dlouho předělávám a nehraju je a považuju je za nedodělky. Mám jich čím dál víc. Vždycky něco upravím tu a támhle a trvá to, než dostanu pocit: Teď je to hotové. Písně za noc už dělám jen výjimečně. Čímž nechci říct, že ti, co mají píseň hotovou za noc, na tom málo pracovali. Na tom to nezávisí. Někdo a v některé době je rychlý atd.
A co se týče těch CD… To je vždycky otisk daného okamžiku. Dá se to předělávat i několik let, někteří kolegové k tomu inklinují ještě víc než já, ale jednou to musí člověk za hotové prohlásit. A jde jen o to, za jakých okolností to vzniká. Já to měl vždy relativně v klidu, i když jsem měl samozřejmě pocit tak jako kdysi vždycky před zkouškami na škole, že mít ještě tak dva dny… S odstupem času, když si to většinou z nějakého pracovního důvodu občas poslechnu, mám pocit, že se nemusím stydět. Dokonalé to zdaleka není, ale cosi, co otvírá, v tom je.
Se Samsonem a Vlastou Redlem máte za sebou dvě společné desky. Zůstali jsme doma a Kde domov můj. Hrozí třetí pokračování?
Jo, to hrozí. Už dlouho hrozí. A ještě déle o tom mluvíme. Ale ono není opravdu kam spěchat, všechno musí uzrát. Děláme to pro radost. Hlavně sobě pro radost. Teď se věci dostaly konečně dál. Samson mi říkal, že už má napsaných bůhví kolik písní. Takže bychom se brzy měli sejít a dát dohromady, jak ta deska bude vlastně vypadat, co tam dáme, jak budeme postupovat, jaké aranže a tak. A možná by to mohlo vyjít na jaře, ale neříkám kterého roku, nechci to slibovat, protože už jenom to, že se všichni tři pracovně sejdem, si vždycky, když se sejdeme nepracovně libovolní dva, slibujeme dva až tři roky…
Kdybychom teď sepsali seznam tvých písní, dostali bychom se asi k docela vysokému číslu. Přesto jsi ještě nevydal oficiální zpěvník, byť už se pěkných pár let proslýchá, že ho chystáš. Jaký je tedy aktuální stav prací na tvém sborníku?
Aktuální stav je nulový. Podepsal jsem v roce 1997 špatnou smlouvu s jedním nakladatelstvím, neboť ústní dohody, které ji doprovázely, přestaly platit. Snažil jsem se neúspěšně smlouvu vypovědět, takže nyní čekám na její vypršení. Vyjde to určitě, spíš už jako souborné vydání. Předpokládám, že na podzim 2002.
Poslední otázka míří k mladým kapelám a písničkářům. Máš mezi nimi nějaké oblíbence? Kdo je podle tebe schopný nahradit Janoušky, Redly a Daňky?
Nevím proč by nás měli nahrazovat, jenom ať si najdou svoji vlastní cestičku. A to vždycky trvá. Léta. Ale o některých si myslím, že už něco našli. Třeba mezi kapelami se mi moc líbí liberecký Jarret. Co se týká písničkářů, zaujala mě nedávno jedna písnička od Iva Cicvárka. Zatím jsem ji v podání autora neslyšel, vyšla v listopadovém čísle F&C. Jmenuje se Ozvěna pro křídlovku. Přečetl jsem si ten text a hned jsem si ji musel zahrát. Tak takových písniček když udělá deset, dvacet, tak to bude ono. Protože jedna písnička jaro nedělá a to neříkám, kterého roku… Jsem zvědav na tu jeho verzi i na další písně z nového CD. Na druhé straně, ve světě někdy některý autor s jednou písní vystačí celý život. Tady to tak ale nefunguje. Naštěstí. A Ivo je šikovnej. On se neztratí. A i těm dalším, co hledají, přeju, aby byli trpěliví a aby nalézali.
Díky za rozhovor.
Martin Šíl na přeskáčku s Davidem Jirků
