Zkušenosti s hraním začínala většina hudebníků sbírat po hospodách a nebýt piva, které ve správnou chvíli utlumí pud sebezáchovy, zůstalo by jistě mnoho talentů navždy utajeno před veřejností. Jakmile se však muzikantské pískle dostane poprvé na pódium, upadne stará dobrá hospoda v zapomnění. Nadoraz je výjimka, která nezapomněla odkud vzešla, a v písních Jiřího Petery se asi nikdy nebude zpívat o ničem jiném, než o pívu, hospodách, ženských a jazzu.
Na obal v podobě pivního tácku je vhodné se dívat až po 22. hodině Po albech Pivní hlad a Natvrdo přichází královehradecký dixík s třetím zápisem do diskografie, nazvaným Už máme basy píva koupený. Mezi posledními dvěmi projekty stihl Nadoraz oficiálně ukončit svou existenci a po pár letech vstát z mrtvých (ano, ano, je to ta kapela, v níž hraje na kytaru patolog Radek Havel, ale to s tím prosím vás nesouvisí). Možná dík těmto zkušenostem dokáže prý Nadoraz při živém vystoupení rozhýbat i mrtvolu, jakmile však vkročí do nahrávacího studia, rozpustilý duch se po anglicku ztrácí a čeká na kapelu na nejbližší štaci.
Je moc dobře, že si toho byl Nadoraz vědom, protože se s tímto faktem mohl utkat tváří v tvář. Pánové už mají přeci jen něco najeto, takže výmluvy typu „…nám to ve studiu furt ňák nejde, čoveče“ jim dneska nikdo nezbaští. Po hudební stránce se tedy pojistili a do studia k natáčení přizvali špílmachry kytaristu Míšu Röhricha a klávesistu Karla Macálku, což ovšem neznamená, že by se typický sound kapely změnil – co by to bylo za dixieland bez trubek, klarinetů a saxofonů.
První pozornost však na sebe strhnou texty. Jelikož se témata písní točí opravdu jen okolo výše zmíněných čtyř podstatných jmen (pro jistotu zopakuji: pívo, hospoda, ženské, jazz), není jiné cesty, než recese a humor. Psát dlouhodobě vtipné texty je mnohem těžší, než se babrat v depresích či naopak pět ódy na lásku. Smutným příkladem je Ivan Mládek, vedle něhož dnes vyždímaný citron vypadá jako ovoce plné šťávy. Jiřímu Peterovi, jedinému autorovi Nadorazu, se však vodami laciných rýmů podařilo bezpečně proplout a s přehledem uzemnil mé lehce nedůvěřivé očekávání.
Neříkám vůbec, že jsem se od začátku do konce popadal za břicho, ale místy jsem nalezl opravdu perly. Například způsob, jakým Petera vyřešil osobní kontakt v písni Děvče z internetu, tu ještě nebyl:
Jen jedna otázka je tu
jak tu dívku na sklenku brát
snad stáhnout si ji na disketu
a tu si pak pod pívo dát
Na CD nechybí provokující pivní rap (nazvaný Kdybyste dámy věděly) a čím více za to bude vzneseno na kapelu žalob, tím prý podle sponzorů lépe. Jak budou písničky přijaty, záleží jen na subjektivní hranici vkusu každého z nás. Mně osobně se třeba Humoreska zdá být už moc žoviální, Návrat z diskotéky se o pár let míjí s dobou a ztrácí údernost, což se ovšem některým parodiím stává. Možná, že i Děvče z internetu bude za deset naivním plácáním. Přesto mám tušení, že až se ty přímočaře vtipné rýmy oposlouchají, či jinak pozbudou svého smyslu, zůstanou na desce stále ještě jiné solidní verše s pointami a výtečná muzika.
Nadoraz: Už máme basy píva koupený
2001 Millenium records, celkový čas 49:44
Už máme basy píva koupený – Sežraly mi kontrabas dřevokazné houby – Expres do pekel – Humoreska – Návrat z diskotéky – Kdybyste dámy věděly – Daytona blues – Nezbedný jazzband – Děvče z internetu – Skleróza – Dietářův song – Zrušený bar – Pohody blues – Pivní hlad – U kočiček hořelo
