Jeho demo CD se jmenuje jak výše uvedeno a písničky skutečně vyvolávají atmosféru poklidné slovenské krajiny a upřímnými a bezprostředními lidmi, tak jak si to pamatuji, dokud jsem na Slovensko jezdil vnitrostátními vlaky z Prahy. A Petiarovy písničky upřímné a bezprostřední jsou. Měl jsem chuť ho srovnávat s Brnkálkem Petrem Sedláčkem, o jehož CD jsem psal nedávno, ale je to jiná bezprostřednost a upřímnost – moc paralel jsem nenašel, snad jen tu, že také neplýtvá časem a jeho písničky jsou krátké. Petiar nepoužívá originální a vtipné slovní obraty (i když pěkné rýmy se také najdou: uletela/úlet tela), jeho síla je spíš v obsahu a hloubce poetiky. Hlas, jemně znějící, má vážné zabarvení v nižších polohách a romantické v polohách vyšších. V delších vyšších tónech se trochu chvěje a není tak znělý, to zatím bude spíše určitou nejistotou v těchto výškách. Obecně je lepší v rychlejších melodiích, vážné či alespoň zamyšlené téma je odlehčováno svižnější melodií a ta také nevyžaduje dlouhé držení tónu. Platí to i o skladbách inspirovaných lidovou hudbou (snad?) – například „Po dědině valí sa voda“ – 15. Bohužel, album jsem dostal bez bookletu, takže názvy písní odhaduji podle prvních slov či refrénů nebo výrazných sloganů. U pomalých skladeb jsem postupně nabýval dojmu, že je to variace na jednu jedinou s různými texty. Málo platné, s jednou kytarou a občasnými houslemi „spadne řemen“ dříve nebo později v pomalých skladbách každému, a vážné texty to jen podpoří, zejména když tvoří většinu ze sedmnácti skladeb na CD. Občas mi písnička přišla jako pokračování té předchozí (Jedna mladá žena – 2 a Ležím na posteli – 3) Někdy ale texty dovedou upoutat i skoro samy, bez podpory muziky: pěkný text More daždnikov – 9, ovšem někdy se bezradnost neschová: Neschováš – 8 nebo Neviem či náhodou – 5. Písnička Z rána – 7 se velmi podobá melodii s námětem jen o pár hodin pozdějším – Za poledne z repertoáru Nerezu (Petiare, poznáš ju?). Naopak ty rychlejší písně jsem si zapamatoval po prvním poslechu (pěkně gradující, dramatická Za vodou v dedine – 6 či jazzově-lidová Na Královej holi – 10). Tématicky se Peter Lachký zabývá zejména vztahem muže a ženy, místy transformovaným do v titulu obsažené krajiny. Zatím se neopakuje a vypadá že píše o tom, co si spíše vysnil než prožil – až začne popisovat skutečný život a začne se opakovat, bude to mít těžší aby nesklouzl k banalitám.
Jak patrné z názvu, Petiar není na CD sám, pomáhají mu houslistka Zuzana Ondrejková a na mé verzi CD trochu utajená zpěvačka Zuzana Knězovičová. Houslové party první Zuzany jsou střídmé, čisté, jednoduché a jsou si vědomy, že písničky doprovázejí a dotvářejí atmosféru. Nepouští se do sólových exhibicí, které mají houslistky většinou rády, aby dokázaly, že i na housle dovedou to, co muži. Přitom ale rozhodně nehraje druhé housle. Hlas zpěvačky Zuzany příjemně koresponduje s Petiarovým, přitom je dostatečně samostatný. Zatím je ovšem v náročnějších partech poznat, že jsou náročnější – Výjimkou je Sadaj, slnko, sadaj – 17, kde Zuzana Knězovičová zpívá prakticky sama a ukazuje, že časem i ty ostatní pomalé písničky dotáhne do kvality např. skladby Hurá – 4.
Příjemné CD na poslouchání o samotě nebo maximálně ve dvou, živě pak ve velmi malém klubu. Nepřináší objevná moudra či životní pravdy, spíše inspiraci pro chvíle, které budou následovat, až deska dohraje. Petiar se svými krátkými a poetickými písničkami asi nezaujme tisícihlavé festivaly a nestihne během tří soutěžních písní na soutěžích navázat kontakt s publikem nebo s porotou a proto bude mít cestu možná těžší – delší zrání ale přinese kvalitnější plody.
PS: Dvě písničky z tohoto alba uslyšíte v Country radiu, v Bráně do éteru v úterý 20.3 v 21.00.
Peter Lachký a Zuzany Ondrejková a Knězovičová – V krajině, CD vlastním nákladem, 17 skladeb.
