Nahrávací technika je stále dostupnější a umí mnohokrát více než před deseti lety. To může být pro mnoho muzikantů výzva, aby se připodobnili velkým hvězdám a stvořili také nějakou tu placku. Důvody ale mohou být i jiné: tlak kamarádů, jubileum či rozchod skupiny, požadavky pořadatelů na zaslání „co hrajete“, případně potřeba snížit si daňový základ. Představa, že se první deska za dva víkendy natočí v pohodě a na vysoké úrovni, že se všichni ve skvělé formě vybičují ke špičkovým výkonům a všechny to bude ohromně bavit, je stejně romantická jako naivní. Nejedná-li se náhodou o geniální band dosud neobjevených Mozartů, Beethovenů či Ebenů, pravděpodobnější je výsledek popsaný níže. Takže si přečtěte, co vás čeká; a jestliže se i s vědomím tohoto rizika pustíte do práce, nejspíš to nakonec tak tragické nebude.
* Natáčení trvá déle a stojí víc peněz, než se předpokládalo.
* Zvukař či hudební režisér neobyčejně drze zasahují do hladkého procesu a tvrdí, že „tohle nebylo rytmicky dobře“, „neladilo to“, ba dokonce „to je divný text“ nebo „nechcete postavit nějak jinak ten vícehlas?“. Brzy přijdete na to, že mají vlastně pravdu a že jste si toho taky mohli všimnout dřív.
* Zjistíte, že neumíte zpívat čistě a hrát na nástroje v rytmu. Pokud se vám to náhodou podaří, má to náboj srovnatelný s leklou rybou.
* Úžasná sóla instrumentalistů jsou náhle toporná a plytká, v čemž se utvrdíte opakovaným poslechem.
* Celou první písničku musíte přetočit a nejradši byste přetáčeli průběžně to, co jste nahráli dva dny předtím.
* Postupně vypukne miniepidemie rýmy a kašle.
* Členů souboru se zmocňuje apatie a doufají, že se všechny chyby nějak „vymíchají“, „opraví“, „doladí“, „zamaskují“ a po zbytek času čekají na spásného Godota.
* Někomu to ve studiu jde nečekaně dobře (nebo si to aspoň myslí), takže dává ostatním najevo, že ho jejich neschopnost zdržuje. Toto dusno jeden z členů nevydrží a ohlásí ihned po natáčení odchod z kapely.
* Za několik dnů máte vytrénovaný sluch a nejste schopni poslouchat ani jiné nahrávky, neboť vás drásají falešné tóny, rytmické neshody a vrzy.
* Tvrdá škola studiové práce vás posune neobyčejně vpřed, takže za dva měsíce po vydání CD hrajete o třídu lépe a nadáváte si, že jste s tím nepočkali.
* Za následující rok prodáte místo plánovaných pěti set desek padesát. Vaši kamarádi se nejdřív urazí, když jim nechcete dát žádná cédéčka zadarmo, pak z vás nějakým trikem jedno vytáhnou a mezi sebou si ho přepálí.
* V některém médiu vyjde recenze, kritizující věc, kterou jste do té doby považovali za skvělou. Případně si vás kritik podá kompletně.
* Po nahrání debutového alba náhle někteří zjistí, že už je kapela tolik nebaví – jednoho cíle dosáhli, další není na obzoru (a po čerstvé zkušenosti z nahrávání se jim zdá druhé album nekonečně vzdálené a vlastně zbytečné).
Přesto máte kuráž se do studia odebrat? Odvážnému štěstí přeje. Příště si tedy řekneme pár tipů pro to, aby vám to dobře šlo.
