Vladimír Václavek, který je od osmdesátých let výraznou postavou brněnské hudební scény, vydal po deseti letech po debutu "Jsem hlína, jsem stroj, jsem stroj" sólové album zhudebněných básní Bohuslava Reynka, García Lorcy, Antonína Přidala a též vlastní poezie pod názven Písně nepísně.
Vladimír Václavek (1959) – skladatel, hudebník, kytarista, baskytarista, producent, hrál a hraje v různých seskupeních a skupinách, nejznámější je asi Dunaj, dále E, Rale, samozřejmě Čikori, a V. R. M. (teď s Ivanem Acherem vlastně V.R.R.M.). Kromě některých významných alb, např. Bílé inferno s Ivou Bittovou a Čikori a již v úvodu zmíněného sólového alba vydal i básnické sbírky Stín stromu a Gato: Obrazy cesty.
Vnitřní svět jevů a věcí života z básní je pro Vladimíra Václavka jakýmsi motorem pro vlastní hudební projev a tak tomu je i většiny z devíti písní – nepísní nového alba.
Základem Václavkova přednesu je jeho kytara, většinou se blížící ke klasickému stylu, jakoby lehce dokresluje základní melodii a téměř recitativní, klidný způsob přednesu textů s důrazem na význam a souznění s hudbou.I přesto se Vladimír Václavek obklopil svými přáteli z jiných projektů a vynikajícími hudebníky, jako je baskytarista Jaromír Honzák, Peter Binder s elektrickou kytarou, saxofonista Marcel Bárta, Jiří Slavičínský hraje na akordeon a Martina Himerová s violou. To vše je místy doplněno perkusemi Miloše Dvořáčka a samply Luboše Malinovského u kterého se CD téměř měsíc v milém roce nahrávalo.
Hned po poslechu úvodní písně Sen vám bude vejde Václavkův projev do duše a nadále jej bude přijímat jako přirozený a k textům alba byste již asi jiný hudební doprovod patrně nepřijali. Toto skloubení obsahu a formy je důkazem tvůrčí vyzrálosti a s malými obměnami prostupuje i dalšími písněmi. Asi nejvýraznější zážitek přináší Drakův let. Václavek přejímá vyznání z textu, víru v život a vše co jej obklopuje: "… věřím opilci, když pije, věřím v sever, věřím v západ, ". Stejně tak i v písni s prostým názvem Písnička: "… A co si já počnu na hřbitově, až tam jednou budu ležet v hrobě. Spočítám si dohromady, co jsem měl a co neměl jsem tady, vlasy zuby kamarády svoje lži a svoje pravdy…"
Poněkud výjimečná i poněkud dlouhá je Shi na nai, instrumentálka, kde kromě hudebních nápadů vyniká i Peter Binder s elektrickou kytarou.
Předpokládám, že Václavkovi příznivci, ti sklaní, se slzou v oku vzpomenou na jeho rockou kapelu Dunaj s Bittovou a Fajtem a zcela jistě dodají: Dunaj, ten už není! Ano je zřejmé, že podruhé do stejné řeky nevstoupíš a že Václavkovy hudební cesty jsou velmi rozmanité.
A ve shodě s hodnocením CD roku 2003 od redaktorů Internetfolku vám album Písně nepísně doporučuji. Je v našem folku výjimečné a spolehlivě vás svou poezií osloví.
VLADIMÍR VÁCLAVEK – PÍSNĚ NEPÍSNĚ
1. Sen 4:05, 2. V některých duších… 6:07, 3. Drakův let 7:23, 4. Blázen 3:30, 5. Odlet vlaštovek 5:32, 6. Ptačí herci 9:57, 7. Písnička 5:38, 8. Shi na nai 10:56, 9. Sedím si 4:37, Celkový čas: 58:14
