Letošní sérii návštěv recitálů a koncertů jsem zahájil 30. ledna 2001 v Divadle Za plotem v Praze – Bohnicích. Hrála tam mladá pražská kapela Zlomvaz. V jejím názvu cítím spřízněnost s bývalou kapelou Z.L.O.M. (z níž do Zlomvazu přišla zpěvačka), která mi celkem „sedla“, byl jsem tedy o to víc zvědav, co uslyším.
Pamětliv rčení „kritik je člověk, který říká, jak by to dělal on, kdyby to uměl“, pokusím se raději napsat, jak by se mi projev kapely líbil ještě více. Kromě toho jsem s příchodem kapely na pódium zjistil, že polovinu členů více či méně znám, možná tedy bude tato drobná reportáž působit zaujatě. V zájmu objektivity proto vynechám i zvučení Pavla Rady… 🙂
Zlomvaz patří mezi početnější kapely – disponuje šesti muzikanty (2x kytara, baskytara, flétny, konga, rytmika), zhruba tři z nich i zpívají, a zpívají dobře. Honza Rejhon má velice příjemný projev a s Luckou Minaříkovou mu dvojhlas opravdu zní. Občasný trojhlas (s Jiřím Brůžkem) dával písním další rozměr – škoda, že jej kapela nevyužívá častěji. Přimlouval bych se jen za trochu práce na artikulaci – považuji text za důležitou součást písně a nechat se o ni připravit, protože zpěvu není rozumět, je zbytečné. Stejně tak by asi celkovému projevu kapely prospělo větší nasazení a práce s dynamikou zpěvu.
Včerejší vystoupení bylo vzhledem k nedávným personálním změnám do jisté míry premiérové, což se zřejmě podepsalo na nejistotě projevu kapely. Přesto Zlomvaz dokázal zahrát vskutku bravurně. Zejména v pomalejších písních však projevu něco chybělo (na druhou stranu, ty rychlejší opravdu šlapou). Řekl bych, že zjednodušení harmonie a melodie některých písní by jim prospělo, stejně tak jako trocha střídmosti v aranžích – několikrát jsem měl pocit, že sdělení písničky bylo zbytečně zastíněno experimenty v instrumentálních pasážích. Škoda.
Přestože vystoupení zřejmě nebylo po dramaturgické stránce výrazněji připravené, působilo průvodní slovo baskytaristy příjemně a uvolněně. Navázat kontakt s diváky se však doopravdy podařilo až Honzovi Rejhonovi, který se ve třech písních představil i jako sólový písničkář. Když jsem se později dozvěděl o jeho úspěších na Folkovém kvítku, vůbec mě to nepřekvapilo – jeho písničky jsou příjemné a nápadité, přesně ten styl, který se mi líbí. Kdyby je kapela ještě dozdobila trojhlasem a košatějším doprovodem, troufl bych si předpovědět jí úspěch. Přijde mi však, že tvář, kterou se kapela snaží písničkám tohoto autora dát, jim příliš nesvědčí…
Celé vystoupení Zlomvazu trvalo zhruba hodinu (včetně tří zmíněných sólových písní a jednoho duetu). I když mělo své mouchy, můj celkový dojem ze včerejšího večera je kladný. Další recitál kapela plánuje na březen do Klubu Klamovka, takže příležitost poslechnout si ji budou mít i ti, kteří to včera propásli.
