Jistě jste o Žofce už někdy slyšeli. Vyletěla skoro jako kometa, vyhrála Folkový kvítek, Portu, objevila se na Zahradě, Prázdninách v Telči, zkrátka nástup jak Brno. A ona přitom není nijaká kytaristka, ba ani skladatelka. Jenže JE zpěvačka, a dokonce mladinká zpěvačka, to je taky polehčující okolnost.
Dostat se nahoru je někdy lehčí, než se tam udržet. Tohle si Žofka pravděpodobně začala uvědomovat, když loni na Zahradě vystoupila se svou kapelou, aby svůj pěvecký talent ještě zvýraznila kvalitním instrumentálním doprovodem. Leč dopadlo to obráceně, protože muzikanti byli snad ještě mladší než kapelnice sama a v takové skvadře se tréma navzájem násobí.
Abych se konečně dostal k vlastnímu hraní ve Svitavách. Vše souvisí se vším, tak proto ten dlouhý úvod. Žofie totiž přijela v doprovodu dvou otřískaně vyhlížejících muzikantů (pánové, doufám, prominou), kteří ji nechali samotnou zahrát jen první a poslední píseň. Celý jejich blok ve mně zanechal dobrý pocit, že to Žofka vzala za správný konec (ostatně podívat se na to můžete i vy, neb jsem připravil kratší video sestřih). Druhá kytara a basa k Žofčiným písním pěkně sedly – a nejen k nim. Žofie totiž začala hrát i písně jiných autorů, což dalším signálem určitého odklonu od dráhy písničkářky. Jistě si ale nezavírá dveře, v jejím případě tomu typu interpretka-autorka (něco jako oblečená-neoblečená) docela fandím.
Nyní to tedy shrnu. Žofie Kabelková pomalu buduje solidní kapelu se svým vlastním i převzatým materiálem. Je poznat, že frontmanka je s muzikanty krátce, určitě se dá hodně zapracovat na aranžmá, musí se poprat s průvodním slovem a dál skládat a tvořit. Opravdu se mi ale zdá, že tahle mladá dívčina je na správné cestě. Žofka zkrátka zraje…
