Tak předně na nocturno harmonikáře Vaška Koubka a saxofonisty Jardy Jeřábka – to byla stejně jako loni Liduška nabitá lidmi, kteří při Koubkově vyprávění padali smíchy z lavic (pokud jim to „utěsnění“ jinými diváky dovolilo), aby vzápětí bezdechu a vážně naslouchali jeho písničkám. Taky vzpomíná na večer, kdy se Poupata (než odjela s půlnocí domů) po koncertě rozložila s nástroji v zahrádce pizzerie na náměstí, aby pár hodin velela folkovému jamu. Lidé přicházející ze zámku se zastavovali, přidávali se, jistě tam zůstalo pár vystátých důlků… A určitě vzpomíná na krásný hlas Hany Ulrychové, potažmo celé vystoupení Javorů. Ač tělo na srpen až neuvěřitelně mrzlo, ta muzika (i když to možná vypadá jako klišé) opravdu hřála. Večer nádherně načatý Javory však zdaleka nekončil. Po takovém zážitku jsem těžko mohla čekat ještě něco silnějšího, ale to by nesměl být uchystán na noc přelomu poslední soboty a neděle kuriózní program. „Festival ve festivalu“, „Od soumraku do svítání“, „Budeme hrát alternativy“ hlásaly letáky a jeden nevěděl, co od té noci může čekat. Ano, opravdu se hrálo celou noc. Se soumrakem se program v Seminářské zahradě začal lehce rozbíhat, aby doopravdy začal až po skončení hlavního koncertu na zámku. Diváci si rozložili spacáky, zachumlali se, aby tu nejstudenější noc letošního léta ve zdraví přežili. Pořadatelé roznášeli čajíčky či svařené víno a v mrazivém vzduchu se tak kromě tónů z pódia (a chvilkovému chrápání unavených jedinců z publika) vznášela i příjemná vůně hřebíčku. Kouzelnou atmosférou nás provázeli Dagmar Andrtová, Jana Čmelka Ondrejková, Ty syčáci, Dalibor Štrunc a spol., Slávek Klecandr, Irena a Vojta Havlovi… Medvěd se zkrátka rozhodl, že dostojí svému tvrzení, že Prázdniny v Telči nejsou folkový festival. Publikum však až na nějakého toho obtěžujícího travního týpka folkové bylo, s tím nic nenadělá. Ani s láskou a radostí.
V průběhu Prázdnin se vyprodal závěrečný koncert Čechomoru s Lenkou Dusilovou. Lidé se ptali po lístcích, někteří byli otrávení, že už je vyprodáno. Taky mne to otrávilo, ovšem z jiného důvodu. Vytanul mi na mysli skvělý večer Slávka Janouška, Jamieho Marshalla a Bokomary. Atmosféra byla perfektní, i když smutku z prázdných lavic jsem se zbavit nemohla. Diváci zdaleka nádvoří nezaplnili. Stejně jako by ho takhle nevyprodal Čechomor před pár lety, když ještě nebyl – jak to říct – mediálně „profláklý“. Dnes je to jinak a já jim to samozřejmě přeju. Jen to davové šílenství mě děsí. Ale stejně si myslím, že Dusilovou by taková Hanka Skřivánková, která s Jarretem ten večer plnila roli programového doplňku, hravě strčila do kapsy. O Evě Lindbergové nemluvě. Jejich jména však nejsou zárukou plných sálů. Raději jsme ujeli z festivalu domů o den dřív, ponechavše si příjemné naladění z alternativního hraní od soumraku do svítání.
Takže – přijeďte příští rok a podle Medvědova hesla si to taky „udělejte hezký“…
