V osmdesátých letech jste mohli slyšet Dobešovy písničky buď v jeho přímém podání v klubech a na festivalech, spíše však zprostředkovaně u táboráků, či na mejdanech. Ti, kdo zpívali Jarmilu a nebo Něco o lásce, často ani neměli potuchy, kdo je vlastně autorem a o některých Dobešových písních se mezi lidem obecným dokonce soudilo, že jde o sebrané lidové popěvky znovu objevené blíže neurčenými autory.
Ti, kdo měli víc štěstí a měli možnost prožít některý z koncertů Pavla Dobeše v průběhu 80. let, si určitě rádi vzpomínají na ten zvláštní zážitek, kdy sdíleli texty s řadou zjevných, i překvapivě otevřených politických, společenských narážek, kde se střídaly písně zpívané na první poslech až nesrozumitelnou ostravskou chacharštinou přeplněnou gejzírem vtipů a gagů a doprovázenou výbuchy aplausu posluchačů.
I když je Pavel Dobeš souputníkem Jaromíra Nohavici, Pepy Streichla, Vladimíra Merty a dalších, liší se od nich zejména způsobem sdělování. Jeho texty, přestože často zpívané ostravským nářečím, byly a jsou posluchačům okamžitě jasné, bez další potřeby dovysvětlování a hlubokého přemýšlení a přesto se Dobeš nikdy nesnížil k žádnému vulgárnímu polopatismu. Pouhou volbou tématu, příběhu a pečlivě promyšlenými obraty v textu dokáže, aby posluchač pochopil a bez potřeby složitého intelektuální zázemí, nebo jiného zbytečného balastu se dění v písni osobně zúčastnil.
Jak se změnil politický a společenský kolorit, stávají se některé dobové narážky pro současníky nezajímavé a neosobní, přesto si překvapivě ty písně zpívá i současná generace. Ukazuje se prostě, že humor, vtip a poetika v Dobešových písních nevyčpěla a některé z nich už jsou na cestě ke zlidovění.
Pavel Dobeš se díky porozumění u širokých mas pracujících normalizačním kulturním dohližitelům nikdy obzvlášť nepozdával, a tak se prvního alba dočkal před koncem 80. let až jako čtyřicátník.
Ve výběru nazvaném podle písniček přidaných k CD jako bonusy je zařazeno celkem 22 písní. Pouze dvě z nich (K svátku, Ostrava je zakouřené město) převzal od Pepy Streichla, aby mu je věnoval K svátku v roce 2001. (O tom CD už psal InternetFOLK zhruba před rokem). Téměř polovina ostatních písní výběru vznikla a je známá ještě před rokem 1989. Je dobře, že na tomto výběru jsou. Původní vinylová deska Pantonu Skupinové foto z roku 1989 (nahráno 1987-88) a i její CD podoba z roku 1993 se dá dnes už sotva sehnat. Jarmila, to je už legenda a loni na festivalu Zahrada byla poprvé diváky uctěna ve stoje a salutováním. Něco o lásce se držela na play listech našich rádií coby hitovka celá 90. léta. Z tohoto CD je na výběru ještě Zum-zum II., Skupinové foto, O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice, Na Pranýři, Víte, vono, holky, a Pecky v čokoládě.
CD Zátiší z červy (1990) je něco na způsob "co se nevešlo" na Skupinové foto a zde na výběru Zum-Zum-Zum je zastoupeno písní Puerto Montt.
Za vynikající Dobešovo CD považuji Zpátky do trenek. Na výběru jsou z něho Pražce, To tedy ne, Pašáci jdou do světa, Zpátky do trenek a Jumbo Jet.
Výběr je doplněn některými písněmi z alb Live (1993), Něco o Americe (1995) a Průzkumný let (1997).
Výběr z patnácti let tvorby písničkáře Pavla Dobeše vyšel koncem roku 2002. Do hodnocení CD roku 2002 redaktorů InternetFOLKu se sice nevešel, ale jinak si pozornost rozhodně zaslouží.
Pavel Dobeš:
CD Zum-Zum-Zum
říjen 2002
1. Skupinové foto, 2. Pašáci jdou do světa, 3. Jarmila, 4. Pražce, 5. Něco o lásce, 6. Nashville, 7. Puerto Montt, 8. K svátku, 9. Jumbo Jet, 10. Víte, vono, holky, 11. Zpátky do trenek, 12. St. Loucka Blues, 13. Krtci, 14. Na Pranýři, 15. O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice, 16. To tedy ne, 17. Hrušky, 18. Bleděmodré, 19. Ostrava je zakouřené město, 20. Pecky v čokoládě
Bonus: 21. Zum zum I., 22. Zum zum II.
