Jerry Lee Lewis se narodil do chudobných poměrů 29. 9. 1935 ve městě Ferriday, Louisiana. I přes skrovné poměry bylo zajištěno jemu i jeho sourozencům i hudební vzdělání, a to na klavír. Jerry dělal evidentně největší pokroky, a tak hrál na klavír i v kostele. Chytil se ale špatných vzorů a velmi rychle se naučil hrát boogie-woogie a mixoval ho s gospely a country, jak to slyšel kolem sebe. Velmi rychle pochytil i osobitý styl hry na klavír, jaký se pro něj stal typickým. To se ale moc nelíbilo matce a poslala jej do církevní koleje v Texasu. Odtamtud byl ale rychle vyloučen poté, co skladbu My god is real – Můj bůh je skutečný – zahrál v rytmu boogie-woogie.
V jednadvaceti letech se Jerry Lee Lewis objevuje přede dveřmi studia Sun poté co neuspěl v countryově orientovaných studiích v Nashvillu ani v pořadu Louisiana Hayride. Jeho hra basové linky levou rukou a melodické figury pravou natolik zaujala producenta studia Sun Jacka Klementa, jinak asistenta majitele Sama Phillipse, že k Jerrymu sehnal další muzikanty a tato miniskupina se stala Lewisovou kapelou pro natáčení desek u firmy Sun po následujících 7 let. Už první singl přesvědčil i samotného Phillipse, který zpočátku s Clementsovým rozhodnutím moc nesouhlasil. Ve studiích Sun také Lewis hrál základy pro již slavnější interprety, například Carla Perkinse.
Jak se Jerry Lee Lewis stával známějším z desek, stávaly se populárnějšími i jeho pódiová vystoupení – nejen slyšet, ale i vidět hrát ho na klavír byla show. I na jevišti spolupracoval často s Carlem Perkinsem, obdivoval Johnnyho Cashe a Elvise Presleyho naopak moc nemusel. A přišel i první superhit – Whole Lotta Shakin Goin On, který byl první na třech hitparádách současně – countryové, popové a rock and rollové. Dalším hitem byly Great Balls of Fire, hrané jen na piano a bicí. S nástupem do televize se stal známým po celých Spojených státech nejen svou muzikou, ale i obrovskou energií, kterou do svých vystoupení vkládal a která z nich vyzařovala. Bohužel, jak intenzívně hrál, tak intenzívně žil, a to i v tom negativním slova smyslu.
Před svým turné do Anglie se Jerry Lee Lewis oženil se svou třináctiletou sestřenicí, toho se chopil britský tisk a turné muselo být zrušeno. Hysterie se přenesla i do USA a dočkal se zákazů v televizích i rádiích. Předtím bral za vystoupení 10 000 USD, ze dne na den musel být rád za 250 USD v nějakém honkytonkovém baru. A to trvalo po celá šedesátá léta. Teprve na jejich sklonku, spolu s jistým uvolněním morálky a poměrů obecně se našli producenti, kteří vsadili na Jerryho hudební energii, která nevyprchala, a věděli že jeho interpretace muziky bude fungovat i po dlouhé době. Přeci jen se ale za ta léta hudebně zklidnil a mířil spíše k country.
Jakkoliv se na přelomu 60. a 70. let jednalo o comeback, osobní Lewisův život zůstával neuspořádaný, manželce byl teprve 26, když se s ní rozešel, navíc přišly další rány osudu v podobě úmrtí rodičů a nejstaršího syna a problémů s právníky, které řešil alkoholem a drogami. Býval často hospitalizován a jeho energie vyhasínala. Potřetí se vzchopil k comebacku v polovině osmdesátých let, v souvislosti se svým životopisným filmem a jednu dobu připomínal svůj vrchol kolem roku 1957. V druhé polovině osmdesátých let se konečně dočkal i ocenění a uznání, uvedení do Síně slávy a po jistém uklidnění osobního života, které bylo dáno i věkem a kdy naopak jeho hudební energie přeci jen nevyhasla úplně, dosáhl jistého optimálního stavu a pravidelně opět začal koncertovat a nahrávat desky po celá devadesátá léta. Už dnes můžeme konstatovat, že Amerika nikoho tak podobně energického v hudbě neměla.
