Hudební společnost Gran je sdružení několika slovenských folkových kapel. O jeho historii i současnosti se dočtete na stránkách http://gran.rolnicky.sk, avšak nás bude v tuto chvíli zajímat CD, které spolek vydal pro prezentaci svých členů. Jde o propagační vypalované CD s jednoduchým, na počítačové tiskárně vytvořeným dvoustranným obalem. Posluchač má k dispozici kontaky na všech pět zúčastněných kapel, u písní jsou uvedeny stopáže, avšak chybějí jakékoli další údaje včetně jmen autorů.
Všech pět zastoupených skupin hraje žánr, který mám ve zvyku nazývat „folk bez přívlastků". Tedy akustickou melodickou hudbu, která má daleko k jakýmkoli výstřelkům směrem k world music, alternativě, rocku či kamkoli jinam. Nástrojové obsazení se zpravidla omezuje na akustické kytary, basu, flétny a perkuse. Některé z kapel známe i z českých festivalů (Jasoň, Rolničky či letošní finalista Zahrady Tajf), se zbývajícími dvěma jsem se na našich pódiích zatím nesetkal (Lesní škriatkovia, Andersen).
Jasoň ze Sklených Teplic hraje trampfolk s výraznými, i když nijak originálními melodiemi. Suverénnější je v rychlejší poloze (Tohoročná), avšak v klidnější Do neba zaujme například kytarovou mezihrou. Texty balancují na hranici mezi folklórním odkazem (Mamka) a klišé (Do neba), avšak do propasti kýče nakonec nespadnou.
Žánrově velmi blízké Rolničky sází na tradiční postupy na pomezí folku a trampské písně. Silné jsou ve střídání sól se sbory (Na zdravie) a v dvojhlasech (Jediní), zatímco například sólový mužský vokál v písni Jediní je především v pokusech o výšky velmi nejistý. Pěkné melodie a optimistické texty se snahou přiblížit se tradiční rurální tematice (Zahrajte mi) patří také k plusům této bratislavské kapely a Nesmrteľní jsou jednou z nejhezčích písní celého sampleru. Podobně jako u Jasoně bych pouze místy zrychlil (Zahrajte mi je zbytečně pomalé).
Po aranžérské stránce je nejlepší kapelou zastoupené pětky Tajf z Kremnice. I on sice využívá omezených prostředků, avšak v dlouhé písni Hľadanie je od jejího začátku zřetelný vývoj (práce s kytarovými mezihrami nebo se střídmým, ale slyšitelným využitím dřívek). Přesto ani zde by neškodila ještě větší gradace a nadměrná délka písni také škodí. V druhé písni (Nedokonalí) Tajf pouze potvrzuje své kvality: citlivé aranže a smysl pro melodii.
Propastný rozdíl je zřetelný ve srovnání s následujícími Lesními Škriatky. Do dohry krátké písničky Iba raz za deň sa brieždi nesedne flétna, zpěvák v Lásce stromov a Ulici jako by měl rýmu a ani jinak není pěvecký projev nijak zvlášť zajímavý (i když k němu nemám výhrady zásadnějšího rázu). Více než pětiminutová Ulica pak vyloženě nudí: práce s aranžemi a s gradací zde není žádná, jedinou jistotou písně je basová figura. Na řadovém albu by se tato píseň možná snesla, ale na rádoby reprezentativním výběru s ní padá napětí.
Skupina Andersen z Kremnice je zastoupena jedinou písní. Je to málo na to, abych si o ní udělal plastičtější obrázek, ale rozhodně nemohu říct, že by na mě Jarný dážď nějak zvlášť zapůsobil. Jde sice o příjemný melodický folk, avšak takové je celé album. Navíc po stránce intonace a sladění nástrojů se Andersen nedá srovnávat například s Tajfem.
Sampler hudební společnosti Gran je dokladem toho, že přes obrovskou módu world music neutuchá u našich východních sousedů zájem o obyčejnou folkovou písničku. Písničku, kterou není těžké zahrát na kytaru a zazpívat si u ohně. Především vám, kteří žehráte na pronikání moderní trendů do folku, bych tedy kapely sdružené v Granu doporučil. A nám ostatním taky občas nezaškodí poslechnout si tradiční folk. Minimálně Jasoň, Rolničky a Tajf stojí i za několikrát opakovaný poslech.
