Jsou to už čtyři roky, kdy jste triumfovali na Zahradě v soutěži o Krtečky. Takže už asi nejste mladá začínající kapela…
Tak začínající jsme byli (alespoň v této muzice), mladí jsme se cítili, teď bychom to mohli shrnout jako zase už ne tak mladá a zase už ne tak začínající kapela. Za těch několik let od zisku Krtečka jsme už hráli na hodně místech, ale stále je více těch, kde nás ještě neznají.
Zahrada a další soutěže dávají méně známým skupinám aspoň nějakou mediální podporu, ovšem vítězové se musejí začít starat sami o sebe. Jak se vám to daří?
Říká se, že nejlepší je udělat si všechno sám; ale na vlastní kůži zkouším, co to je dělat kapelníka, skládat nové věci, starat se o organizační věci kolem všeho, pořádat své akce, vymýšlet programy koncertů tak, abychom přišli vždy s něčím zajímavým, a k tomu samozřejmě chodit do práce a jet na plný výkon. Faktem je, že nabídky na hraní vlastně přicházejí samy od pořadatelů, někdy se domluvíme s další kapelou o vzájemném hostování. No, zatím je současný stav na hranici únosnosti, kdy se pomalu z koníčka stává kůň. Co bude dál, uvidíme, necháme se překvapit.
Už se vám stalo, že někde padlo slovo „Ginevra" a reakce byla: „Jó, to znám, to je nějaká docela známá skupina."?
Občas se stává, že nás zdraví neznámí lidičkové a chtějí podpis nebo si jen tak poklábosit. Dokonce Milan má docela dobrou historku. Mezi Brnem a Bratislavou se řítil rozhodně ne doporučenou rychlostí, zastavila ho hlídka Policie ČR, a když jeho bělostná hlava vyhlédla z okénka, uslyšela: pane Černohorský, vy máte štěstí, že se mi líbí ta vaše muzika. Tak jeďte, a opatrně!
Na druhé straně jsme se nedávno setkali s moderátorem, který se nás ptal, jestli se jmenujeme Ginerva, z čehož se dá usoudit, že o nás ještě neslyšel.
Pamatuji se, že jste s velkou chutí před lety začali spolupracovat s příbramským divadlem. Trvá to dál? A přináší nějaké konkrétní výsledky?
Zatím jsme pořád pod křídly Divadla Příbram, které nám poskytuje střechu nad hlavou při našich pravidelných koncertech. Já jsem v současné době v divadle zaměstnán. A co se týče užší spolupráce, tak je to naše hostování v muzikále Šeherezáda, kde posouváme písničkami děj příběhu a na přání pana režiséra se v několika obrazech objevujeme i uprostřed hry a především tanečních výstupů. Což o to, my chlapi děláme z našich těl pouze králi trůn, ale děvčata to odnesla. Každá dostala tanečníka, a teď se, holky, ukažte! Nakonec se s tím docela dobře vypořádaly.
Co dalšího pořádáte ve svém okolí?
Mimo pravidelných vánočních a jarních benefičních koncertů v divadle jsme pořádali letos již pátý festival Obecnické muzicírování nedaleko Příbrami. Je to takový menší vesnický areál s koupalištěm, hospůdkou, hřištěm, kde nám vychází i vstříc obecní úřad a my zase pro ně zajišťujeme soutěže při oslavě MDD. Zveme sem více i méně známé skupiny, například tu byla Asonance, Mošny, Strašlivá podívaná, Druhá Míza Vojty Zíchy, Stráníci, Ponožky pana Semtamťuka, P.R.D.I., Šantré… Nechci se chlubit, ale ohlasy mám příjemné na prostředí i takovou pohodovou atmosféru, jen počasí občas zazlobí.
Aspoň jednu desku nahraje dneska pomalu každý, ale ke třetímu albu se prokoušou jen ti poměrně úspěšní. V čem je třetí album jiné, než bylo to první? A v čem by mělo být jiné čtvrté než třetí?
Pravda je, že kdyby o naše první album nebyl takový zájem, asi bychom se rozhodovali, jestli půjdeme do druhého. Třetí je tak nějak samozřejmým pokračováním, protože když kapela pořád jede, dělají se nové písničky, lidé se ptají, kdy už bude něco nového. Tak je asi škoda hodit vše za hlavu. Pak i to studio zase nakopne všechny k další práci.
A v čem je jiné třetí album? Někdo někde řekl, že je zatím nejlepší, ale my jsme nechali kus života určitě ve všech. A pokud bude čtvrté, zaručujeme, že bude mít každopádně jiný obal než to třetí.
Existujete už osm let, jak se vám podařilo vydržet spolu? Obešli jste se bez zásadních změn sestavy?
Úplně první sestava byla trochu širší, bylo nás s houslistou, jinou klávesistkou a původním kytaristou sedm. Tahle sestava netrvala dlouho, houslista byl hlavně námořník, takže přes léto vlastně nebyl, klávesistka vydržela jen do prvního vystoupení. Kytarista Dandy s námi prožil naše začátky i nahrávání prvního CD.
To že jsme již několik let pořád v současné sestavě, je dáno i tím, že se přeci jen známe poměrně dlouho i z předchozích skupin, snažíme se vzájemně tolerovat a zpěvačky neodcházejí na mateřskou dovolenou. Pokud bychom v budoucnu přemýšleli o dalším muzikantovi do kapely, musí mít nejen nástroj, ale ještě sedmimístné auto!
