Skupina Ořešák slaví v těchto dnech 15 let. Proč jste se vlastně před těmi 15 lety rozhodl založit kapelu?
Před více než patnácti lety, když jsem byl na střední škole, mě v jednom okamžiku napadlo, že složím píseň a založím kapelu. Napřed jsem nemohl dát žádné lidi dohromady, ale pak jsem přijal místo v jiné kapele. Ta však nevystupovala a já jsem z ní nakonec odešel. Posléze se situace vyvinula tak, že jsem se sám musel začít starat o kapelní dění a psát další písně jako základ repertoáru. To už jsem byl na vysoké škole a s kamarády jsme se scházeli ještě ne jako kapela. A právě na podzim roku 1990 se mi zdálo, že teď je to konečně ono. Tak jsem založil kapelu Ořešák. Ale to jsem ještě netušil, že se Ořešák tolikrát rozpadne…
Ořešák za ta léta několikrát výrazně proměnil sestavu. Kolik kapelou prošlo lidí a v jakých dalších skupinách se později uchytili?
Kapelou prošlo přibližně 45 hudebníků. Mnozí z nich vůbec veřejně nevystupují, mnozí hrají nebo hráli v dalších skupinách. Nemám přesné informace, o některých vím, že tam již nehrají, ale delší dobu hráli, avšak určitě stojí za připomenutí. Byli to například Pavel „Kulička" Všianský (Hoochie-coochie Band), Jana Vaculíková (nejrůznější muzikály), Vašek Lengál a Roman „Zubr" Záruba (Louisiana Hustopeče), Emma Elšíková (Duffy), Veronika a Bob Davidovi (Žakéři), Katka Bradáčová a Dáša Burianová (Pavel Helan a Capella.), Tomáš Jedlička (BTTP-band). To jsou ti nejznámější.
Jak se za ta léta vyvíjel repertoár skupiny?
V první polovině 90. let repertoár vycházel z folku, country a trampské písně – od každého trošku. Později jsem se jako autor začal více inspirovat moravskou lidovkou (a také jsem začal jezdit mimo folkové akce i na tradiční folklór, zejména Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou). Několik posledních let se zajímám i o tzv. keltskou hudbu (zejména irskou – již dvakrát jsem Irsko navštívil a můj zájem o kulturu této země stále trvá). Snažím se tyto vlivy vstřebat a skládat více čí méně ovlivněn touto hudbou. Od začátku existence Ořešáku jsem většinovým autorem, a tak se snažím, abych nebyl jednotvárný. Doufám, že se to daří.
Uplatňovali se v Ořešáku jako autoři i další členové kromě vás?
V menší míře uplatňovali a uplatňují. Namátkou vybírám: Markéta Jakešová – text písně Zázraky kamenného města, Pavel Helan – píseň Tráva. V současné době hrajeme skladbu Čarodějky s textem Lenky Blachové a s hudbou zbytku kapely nebo irskou lidovou (s textem také Lenky Blachové) nazvanou Chúchulain. Také hrajeme traditional (Rock, Salt And Nails) s českým textem Pavla Trubače nazvaný Písek i sůl. Občas zařazujeme do repertoáru přímo lidové písně nebo melodie, ať už moravské, slovenské nebo irské. Jako autor většiny repertoáru Ořešáku musím dodat, že právě tyto písně (tedy ty, které jsem nenapsal) jsou mezi diváky hodně oblíbené.
Vy sám sledujete pečlivě folkovou scénu: Chodíte na přehlídky, sám pořádáte festival Folkový oříšek. Co zajímavého tedy podle vás dnešní folková scéna posluchačům nabízí?
Dnešní folková scéna nabízí zejména velikou pestrost – od „klasických" folkových, country, bluegrassových a trampských kapel až po folkrock, etno a další styly. Konkrétně bych jmenoval zahraniční kapelu Inkululeko Yabatsha (Zimbabwe), která v podstatě hraje a tančí na akustický folk, jenže je z jiného kontinentu, než jsme zvyklí. Jejich vystoupení na nádvoří brněnské Staré radnice pro mě bylo velkým zážitkem, zejména díky jejich nadšení a energii, kterou předávali divákům. Pokud mám někoho jmenovat z domácí scény, tak bych odkázal na svůj festival Folkový oříšek, kde vystupují moje oblíbené kapely.
Dočkáme se už konečně oficiálního alba Ořešáku?
V historii Ořešáku jsme již dvakrát vážně uvažovali o natočení CD – jednou v roce 1997 a podruhé v roce 2002. Nikdy všal k tomu nedošlo. V současné sestavě jsme o tom snad ani nemluvili, ale zkusím to navrhnout na nejbližší zkoušce (smích). Nejspíše to dopadne tak, že v příštím roce vezmeme dobré nahrávky z živých vystoupení a uděláme Ořešák Live. Jeden z problémů je ten, že nahrávání v kvalitním studiu je drahé. Řada kapel prodává svá cédéčka na vystoupeních a pokud kapela moc nehraje, tak by ji CD zbývaly jako neprodejné. A to nemluvím o národním zvyku přepalovat vše, co přepálit jde.
Úplně na závěr bychom mohli čtenáře pozvat na letošní ročník Folkového oříšku. Poprosím tedy o základní informace a odkaz na internetové stránky.
FOLKOVÝ OŘÍŠEK 2005, festival akustických folkových skupin, 8. ročník, Brno, Bezbariérové divadlo Barka, 11.-13. 11. 2005. Další informace jsou k dispozici na www.oresak.cz.
