Kdo přišel v úterý 8. 11. do KC Zahrada, aby slyšel modrou trávu růst, určitě neprohloupil. Já jsem sice částečně prohloupil, protože jsem dorazil pozdě, a přišel jsem tudíž o zahajující Modrotisk a stihl jen část vystoupení skupiny Drive z Brna, ale i přesto jsem si koncert spolu s ostatními pěstiteli (modré) trávy užil. Celá akce trvala celkem čtyři hodiny a uváděl ji Jirka Holoubek, jinak kytarista Reliéfu a člen Spirituál kvintetu.
Do sálu jsem vpadl před několika závěrečnými písněmi brněnského Drivu, s nímž hrál na housle také Pepa Malina, který se pak objevil na pódiu i v sestavě Dueling Fingers. Drive hrál skutečně s obrovským drivem, a to nejen z grassové škatulky, ale například i rock'n'rollový hit Tossin‘ and Turnin‘, který proslavil v 60. letech Bobby Lewis. Drive ho ovšem zazpíval s českým textem Michala Hromčíka Kroutím a házím. Energický, ale přitom barvou velmi příjemný, hlasový projev mandolinistky Moniky Němečkové asi není potřeba vyzdvihovat. Jako přídavek zahrál Drive starý bluegrassový evergreen Rocky Top, a pak už si konferenciér Jirka Holoubek vzal místo mikrofonu do ruky kytaru a podium patřilo skupině Reliéf. Ta předvedla bluegrassovou show se zpěvem na jeden mikrofon, samozřejmě skvělé instrumentální výkony a skvěle sezpívané vícehlasy, ať už ve světských písních, nebo gospelech jako např. Esekiel Saw The Wheel. Kromě převzatých písní (Bob Dylan, Jimmie Rodgers) zazněla i vlastní tvorba Reliéfu, především textaře, dobristy a banjisty Zbyňka Bureše, který píše anglické texty. Angličtina dominovala repertoáru Reliéfu a musím přiznat, že to považuji za velkou slabinu asi u jakékoliv české kapely nebo interpreta jakéhokoliv žánru. Česká angličtina zní legračně, trochu šišlavě, výslovnost více či méně pokulhává a cizí přízvuk zkrátka nelze zakrýt, ani se ho zbavit. Navíc většina publika nerozumí, o čem se zpívá, a zejména u bluegrassu nebo country, kde jde o vyprávění příběhů, to znamená snížení posluchačského zážitku o 50 %. S tím asi nebudou všichni souhlasit, zejména ne zastánci pouze „anglického" bluegrassu.
Vyvrcholením celé akce bylo vystoupení formace Dueling Fingers, což je také název hudebního projektu banjistů Luboše Maliny a Martina Fridricha. Po poněkud déle trvajícím nazvučení nastoupila na jeviště hvězdná sestava – kromě již zmíněných hlavních protagonistů to byli Emil Formánek na kytaru, Zdeněk Jahoda na mandolínu, Luboš Novotný na dobro, Pepa Malina na housle a Petr Surý na kontrabas – a tráva se modrala jako na svazích Apalačských hor, ale stejně tak se tu dařilo například i swingu. Zahájili Fridrichovou skladbou Banjo Bus a Scruggsovou Foggy Mountain Special. Z klasických bluegrassovek jsme se během večera dočkali ještě melodií jako Pony Express a Old Joe Clark. Došlo i na zpěv, a sice duet Roberta Křesťana a Míši Leichta v Kristoffersonově písni s Křesťanovým textem Záchranná mise a také duet Pepy Maliny, který nahradil Petera Rowana, a Katky Garcia v Rowanově In The Morning We'll Find Our Way. Katka Garcia pak přidala ještě španělskou La Tarrara. Po zaslouženém aplausu kapela s Robertem Křesťanem ještě přidala Wayfaring Stranger a úplně na závěr bluegrassovou hymnu Will The Circle Be Unbroken.
