V relativně krátké době se setkáváme s Tomášem Linkou podruhé na CD – relativně proto, že předchozí deska, ze které byly nejméně dva hity, byla deskou Přímé linky. „Můj stín" je sólovým projektem Tomáše Linky, a jak uvádí na bookletu, je to vlastně teprve jeho druhé sólové album – to první vyšlo před dvanácti lety.
Hned v tomtéž úvodním slově k desce Tomáš Linka vysvětluje a snad i trochu omlouvá to, co uslyšíme: má rád moderní americkou country a současně si je vědom, že v Česku moc velký ohlas nemá, a tak se snažil vytvořit něco, co by mohl označit jako „moderní českou country".
A jak napsal, tak taky udělal. Většina písní je podepsána autorskou dvojicí Martin Kohout a Tomáš Linka, a deska tak má příjemně jednotící hudební rukopis. Nevím, jak definovat rozdíl mezi jednotící rukopisnou linkou a mezi nenápaditým opakováním sebe sama, ale na první poslech je to patrné. Obával jsem se, vzhledem k umírněnosti všech složek písniček, kdy T. Linkovi dojde invence, ale na ploše CD se tak nestalo. Abych se teď znovu nedotkl někoho, koho jsem se dotkl v minulých recenzích, vyhledejte si sami, kdy jsem psal o tom, že autor nemá invenci na celou desku, a pak si poslechněte album T. Linky.
Jakkoliv se deska nese v umírněném, skoro ležérním duchu, v každé písni je nějaký hudební nápad, který je navíc podpořen decentní aranží, a jakkoliv T. Linka má pevně usazený projev a už dávno neexperimentuje, dokáže každé písni vdechnout osobitou náladu. A také ví, kde má svou míru – viz údaj o celkové stopáži desky. No… takový countryový bard jako Linka by určitě měl na delší stopáž… I když poslední dvě písničky desky napovídají, že méně opravdu je více a T. Linka asi zná svou míru.
Po hudební stránce písničky opravdu vycházejí ze zaoceánské současnosti, a ne z naší či záoceánské historie, textově se snaží být Tomáš Linka aktuální a i trochu vtipný – to je místy ale trochu křečovité, zejména v úvodní skladbě „Posloucháš", kde používá zbytečně silná slova (kravskej hnůj ti z mozku udělá), ale také zmiňuje reálie moderní country – např. jmenuje Gartha Brookse. Ani sbory nějak v téhle písni nesedly. Škoda, na otvírák desky je to nebezpečné. Naopak v skoro závěrečném „Pane vrchní platím" je T. Linka asi nejdůvěryhodnější a nejupřímnější. Pěknou atmosféru má díky aranži titulní píseň Můj stín. Chybí příběhy, převažují spíše osobní pocitová vyznání na okamžiková témata. T. Linka se popisuje rovněž jako „Nesmělý" nebo jako „Country pěšák".
Termín „skoro závěrečném" jsem v předchozím odstavci použil proto, že jako desátá písnička je zařazena nová verze Hoštické hymny a celou desku uzavírá „Vánoční čas". A tady se ukazuje, že modernímu soundu lépe sluší moderní tvorba – Hoštická hymna je ve srovnání s předchozími verzemi bezzubá a koleda pak zbytečně dojímavá.
Tomáš Linka představuje sympatickou a širokému publiku stravitelnou verzi české varianty moderní (americké) country. Někomu se bude zdát deska možná plochá, ale víc tlačit na pilu by asi vyvolalo odmítavou reakci u konzervativnější části publika, která odmítá vzít na vědomí, že dnešní country už není Johnny Cash. I na téhle desce se najde potenciální hit. Já tipuji Motorest.
Jo – a ještě jedna zajímavost – názvy na CD, jak je zobrazí počítač, se neshodují s názvy na bookletu… Jako by se přejmenovávalo na poslední chvíli. Ostatně – booklet – 8 stránek (2 listy), na křídovém papíře, sešito dvěma sponkami – ale bez textů. Škoda.
Tomáš Linka: Můj stín, 38:40, Areca Multimedia 2005 ******
Posloucháš, Country pěšák, Déšť, Střepy lásky, Motorest „Pojď dát lok", Nesmělý, Cesta zemí neznámou, Můj stín, Pane vrchní platím, Hoštická hymna, Vánoční čas.
