Plockovy úpravy lidovým písním sluší

Muzikant, producent a vydavatel Jiří Plocek patří mezi největší milovníky, znalce a do určité míry i opatrovníky lidové hudby. Jeho úpravy hlavně moravského folklóru jsou vždy velice citlivé, prosté a střídmé, netlačí se do žádných dnes tak módních rockových či ještě tvrdších posunů.

K folklóru přistupuje s velkou pokorou, což již dokázal na deskách skupiny Teagrass. Poslední zhruba dva roky vystupuje v duu se zpěvačkou a houslistkou Jitkou Šuranskou, s níž nyní vydává album Písňobraní. Jelikož Plocek zde nahrál sedm nástrojů, vystačí si dvojice prakticky sama. Ve studiu jí pomohl pouze Jaromír Nečas, který dojemně zazpíval Už je dzeň, zpěvák Roman Dostál, hráč na irskou píšťalku Luboš Malina a kontrabasista Petr Surý.

Úvodní folklorní motiv Z daleké hory, založený pouze na zvuku dřevěné píšťaly, navozuje křehkou až intimní atmosféru celé desky. Na ní převažují pomalejší písně (Ej hory, hory, Vyskočilo slunéčko, Brodil Janko koně, Beliže mi, beli), ale nechybějí ani živější, temperamentnější skladby Nechoď k nám, synečku či instrumentálky Moravští hudci v Rumunsku nebo Janičenko, Janko.

Kromě Plockových lidových a dobře zaranžovaných nástrojů dominuje nahrávce výrazný vokál Jitky Šuranské. Je velice příjemný, tvárný a dokáže věrohodně vyjádřit hluboký smutek i nespoutanou radost. V textech převažují smutné, až tragické motivy (Novynka, novynka, Brodil Janko koně). Jsou stručné, jasné, nezabývají se detaily a jdou rovnou k podstatě věci. Současní textaři by se mohli učit.

Jiří Plocek albem Písňobraní zrekapituloval svá životní setkání s lidmi i písněmi a pokusil se je hudebně převyprávět pomocí jednoduchých výrazových prostředků. Povedlo se mu to na jedničku a navíc dokázal, že lidovou hudbu není třeba za každou cenu modernizovat a aktualizovat.