Je zvykem považovat za opravdové umění umění rozervané, depresívní, něco řešící, v hudební části nemelodické a temné. Být spokojený a rozdávat tu spokojenost druhým se považuje za cosi pokleslého až bulvárního.
A ono je to vlastně naopak – mít problémy, neustále řešit krizové situace a ještě o tom zpívat, rozcházet se, opouštět a zapomínat se venku v bouři je nakonec jaksi samovolné – to přichází samo, to stačí jen být neschopný. Ale pečovat o sebe a své okolí tak, aby vše vycházelo, vše bylo načas a klapalo a aby z té pohody napadaly ještě přehledné lehké melodie a ne kakofonie – to je kumšt. A nespravedlivě si i recenzenti zapamatují, když poslech písně byl drama, a nominují ji pak do různých cen. Vsadím se, že na Samsonovo Slunečno si za rok, kdy se budou rozdělovat žánrové ceny, nikdo nevzpomene.
Ale nebude to tak úplně pravda – posluchači si budou pamatovat na slunečno, které jim Samson poskytl alespoň po dobu koncertu a těm šikovnějším i u táborových ohňů a na vandrech, když si jeho písničky hráli – i ty z nejnovějšího, zde recenzovaného CD. A co je víc pro písničku – zlidovění nebo Andělské zbožštění?
Na CD Slunečno nabízí Jaroslav Samson Lenk 12 písní, ze kterých vyzařuje pohoda a optimismus, a to i z té, která se protikladně k titulu alba jmenuje Soumračno (češtinář jásá). Někdy najdeme hudební připomenutí některých předchozích Samsonových hitů, sice neúmyslné a nevadící (Jednoduše/Průšvihovej den nebo Přívěs a Svetr se inspirovaly Divadelní bosanovou), většinou ale převažují lehce(?) napadnuté, zapamatovatelné a zazpívatelné popěvky (Hej hola). V textech jsou obvyklé vandrovní rekvizity, mnohdy ale doplněny vtipnými poučeními (Vodník nezakalí vodu/ve který chce přežít do důchodu) nebo hříčkami (buďto se zblázním/nebo se zjevím) či asociacemi (Letnička) vždy ale s optimismem podanými, mnohdy pouhé asociace přecházejí nenápadně do hlubšího sdělení, někdy i spokojeně nostalgického, ale vždy vyrovnaného (Svetr). Najdeme i obyčejné příběhy, ze kterých lze vytěžit nečekanou romantiku, i když výchozí situace vypadala na průšvih (Přívěs – ten a Hej hola spolu se Svetrem tipuji na hit). I náznaky komunální satiry se objeví, vždy ale s vkusem a z neobvyklého úhlu (Tik ťak, Maj čaj). I inspirace lidovkami zde je, trochu nejistá snad, ale uctivá a zasvěcená určitě: Osecká. Samson přitom dovede být výrazově i obsahově rozverný (Hej hola) i poetický (Valčíček). Tak trochu nad ostatními písněmi stojí Kde je ta láska.
Naprostou většinu písní si Samson odzpívá sám, některé pak za pomoci převážně dívčích sborů, které cudně zůstávají v pozadí a dotvářejí atmosféru. Aranže jsou překvapivě jednoduché a přitom moderní, plné zvuků a barev. Vida, co zmůžou vkusně použité syntezátory a perkuse. Nijak ale písničky neutrpí, pokud budou zahrány jen na kytaru – tak střídmě se ostatní nástroje chovají. Prostotu alba podtrhují i většinou jednoslovné nebo alespoň na počet písmen stručné názvy písní – stačí Maj čaj a už nemusí být v názvu určení času, města, teploty anebo ještě k tomu lodě a nákladu, že. Jen výtku bych měl ke stopáži: 34:50 je opravdu málo. To je snad jediný mrak na celém podniku.
Zakončím tak, jak jsem začínal – škarohlídi potřebující vypjatá dramata určitě album odzívnou jako nevýrazné a vrátí se ke svým podivným valčíkům namísto Samsonova valčíčku, a soumračno budou vnímat spíš jako listopad. Dobře jim tak, nepoznají, co je to slunečno a jakou radost způsobí obyčejný přívěs – netřeba mít hned kolotoč.
J. S. Lenk: Slunečno, Jumbo 2005, 34:50
Jednoduše, Přívěs, Vím že jsi, Hej hola, Valčíček, Letnička, Svetr, Kde je ta láska, Osecká, Tik a ťak, Maj čaj, Soumračno
MK: *********
