Při pohledu na sestavu kapely Odpolední směna (Markytán, Vojtášek, Táborská, Šlapanský, Kašper, Husár) je jasný i důvod tohoto pojmenování – známí muzikanti, kteří po hlavní směně jdou ještě na tenhle „odpolední" „vedlejšák". Ostatně to sami i v průvodním slově říkají: …(skupina) „vznikla z potřeby živého hraní". A pohled na seznam skladeb to potvrdí – prakticky každý ze zúčastněných si přinesl něco z repertoáru své „domovské" formace.
Co je pochopitelně jiné, je aktuální provedení těchto skladeb. Lze se jen domýšlet, zdali se zúčastnění shodli na zvuku kapely, nebo zdali si v kapele každý tu „svou" skladbu realizuje tak, jak touží, a ne tak, jak zní z nejrůznějších důvodů v původní, originální verzi. Někdo si přinesl skladby známé, někdo méně známé. A tak „odpolední" verze hitů Fleretu Z nashvillského podchoda a To sa nerozchodí mě spíše zklamaly – ve srovnání s fleretí verzí jsou krotké a ploché, prakticky totéž provedení u Pasáčka ovcí, Savany či Červíka Neurozy mě nadchlo. Přitom zvuk se nějak zásadně nemění – syrový sound inklinující k jižanskému rocku, využívající po formální strance základny blues či boogie. Je zřetelná ošidnost převádění (byť vlastních) skladeb do jiného prostředí, některé jsou prostě už psány se zřetelem k tomu, kdo je bude hrát.
Ale to je asi tak jediná výhrada k albu. Muzikanti (samozřejmě, vzhledem k sestavě) nemají zásadnější problém a nemusí se tedy ničím omezovat – je cítit, že výsledek na desce je přesně takový, jaký jej chtěli mít. Ani nebourají nebo neposunují nějaké hranice – když si prohlédnete booklet, zaujme vás fotka amerického jižního maloměsta se silnicí (tedy aspoň tak na mě ten obrázek působí). Tak přesně takhle uvolněně a nenuceně, a přitom osobitě a plně ta muzika působí. Jako byste slyšeli místní (abych byl úplně přesný: jižanské) muzikanty v baru. A přitom se kapela do ničeho nestylizuje, nesnaží se hrát „jako" ti místní muzikanti (na rozdíl od jiných skupin, na kterých je poznat, že si usilovně hrají např. na folkloristy apod.).
Najdeme ale i něžně komorní písně (Valčík – O lásce nějak jinak) a pocitovky (V letním žáru) nebo dramatické kompozice (Namaluj mi…), nechybí delší kompozice se sóly (Večírek-4,50, ostatní skladby tak kolem 3 minut). Trochu mi Odpolední směna připomíná časný YoYo Band, trochu Traband. Nepřipomíná mi „domovské" kapely zúčastněných. A to je dobře. A ještě jedna reminiscence se mi v souvislosti s tímto albem vynořuje – projekt působí kompaktně, nikdo ze zúčastněných nevyčnívá, jakkoliv by na to samozřejmě měl. Plně podřídili svůj výkon celku, Odpolední směna tedy není jen Panoptikum sólistů, kteří se sešli k jednomu projektu.
Odpolední směna: Večírek, RGM 2005, 46 min, ********
Můžeš mě holka, Pasáček ovcí, Story, Můry, Zamilovaná tanečnice, Savana, Sjíždím do Kalifornie, Červík Neuróza, Kača boogie, To sa nerozchodí, Valčík, V letním žáru, Na stromě, Večírek, Namaluj mi romanci.
