Nahrát celé album a dát ho na svůj web zcela volně ke stažení, k tomu mohou být nejrůznější důvody. Pro mladé kapely je to cesta ke zviditelnění – volně kolující nahrávky se tak třeba dostanou k někomu, kdo kapelu vytáhne do světel ramp a kamer (takhle se to povedlo například proslulým Arctic Monkeys). Někdo zase usoudí, že se tak písničky dostanou k víc lidem, než kdyby se deska běžně prodávala – to může (nevím to jistě) být případ Drtivých jistot Jana Buriana. U Jaromíra Nohavici a jeho Pražské pálené cítím ale ještě jiný přístup. Zdá se mi, že Jaromír prostě svým způsobem přispívá k bohatství, které se na internetu hromadí. Srovnávat cédéčko s počítačovými programy se může zdát podivné, ale proč by nemohl mít hudebník stejnou motivaci jako tvůrci OpenOffice nebo Gimpu?
Vsadím se, že naprostá většina slavných muzikantů by to udělala jinak. Série živých koncertů si o to přímo říká: koncerty nahrajeme, sestříháme z toho celou desku a když budeme dostatečně rychlí, na posledním koncertu ji už můžeme prodávat. Bude to památka na unikátní projekt, lidi nám utrhají ruce, vyděláme.
To je logický obchodní přístup. Jarkova zdánlivě podivínská dobročinnost má ale také logiku, která člověku začne docházet při návštěvě jeho písničkového blogu. Ano, blogu.
To slovo není jen popis činnosti, ale filosofie. Blogeři nejsou jen adolescentní grafomani, ale často odborníky, kteří své znalosti (nebo ošklivě řečeno „produkty") dávají druhým k dispozici. Dušan Janovský aka Yuhů mohl svou encyklopedii webu klidně zpeněžit. Totéž Jakub Vrána se svými stránkami o programování v PHP. Neudělali to. A stejně tak tisíce lidí, kteří na něčem denně pracují, aby pak řekli i ostatním: „Heleďte, tohle jsem udělal, třeba se to hodí i vám." V čemž je schováno i toto: „Mně se taky hodí spousta věcí, které vymysleli jiní a nechali mi je zdarma."
Jarek se jako jeden z prvních muzikantů a zároveň velký fanda internetu aktivně zapojil do téhle vzájemné výměny myšlenek, nápadů, nástrojů, služeb, návodů atd. Asi taky pochopil, že to je cesta k bohatnutí všech. Uvidíme, jestli se přidají další.
