Když jsem v diáři časopisu Folk a country zahlédl pod datem 15. března společný koncert duet Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a Barbora Koubová s Patrikem Henelem, lákalo mě to. Když jsem k tomu přičetl, že se koncert koná v Ryběnaruby, byl jsem skoro zlákán. A když mi Cimbura prozradil, že jde o jeho akci, bylo jasno. I za ten úprk z Bohnic do centra během 30 minut to bude stát.
Dorazil jsem v dostatečném předstihu, abych si stihl objednat čaj pro dobrou náladu, prohodit pár slov s účinkujícími i neúčinkujícími umělci a zaujmout dobře situované místo uprostřed druhé řady. Pokud vás mate, že zmiňuji neúčinkující umělce, vysvětlím. Folk má totiž jednu zvláštnost – folkoví muzikanti chodí na koncert jiných folkových muzikantů. Takže v hledišti (pokud se tak tomu útulnému sklepnímu obýváku dá říkat) byli k vidění Martin Rous, Michal Knébl či zvukař Pája Jindrák.
První se za mikrofony objevila Martina Trchová s doprovodem a hned bylo jasné, že Cimbura neumí do tří napočítat. Kromě Martiny se totiž dostavila Karolína Skalníková a Jan-Matěj Rak. Tudíž byl večer dvojic v troskách. Odnesl to ale jen název, nikoliv kvalita hudební produkce. Martina střídala písničky zahrané s kompletním přítomným doprovodem s těmi, které hraje úplně sama nebo jen s Karolínou. Písničky prokládala povídáním převážně o své právě probíhající učitelské praxi a čas jejímu vystoupení určený utekl až moc rychle. Už dlouho jsem neviděl Martinu na pódiu takhle uvolněnou a pohodovou. Příjemný začátek večera.
Člověk by čekal po prvním vystupujícím toho druhého, který byl annoncován. Ale to by nebyl Cimbura, aby se nedělo něco nad rámec plánovaného programu. (Přiznávám, že na letáčku, který jsem si vzal při odchodu z klubu, byla jména účinkujících kompletní.) Prkna, která znamenají pódium v Ryběnaruby, propůjčil duu, které a o kterém jsem slyšel prvně. Jakub Kořínek (kytara, zpěv) a Katka Misíková (zpěv). Jakub je bluesman – to je první dojem, který ve mně zůstal. A na jeho styl hry na kytaru jsem si horko-těžko zvykal. Ale ve chvíli, kdy Katka začala zpívat, jsem na jeho přítomnost v podstatě zapomněl. Nádherný, plný hlas, mírně nakřáplý (nachlazení? cigarety? přirozená barva hlasu? nevím..) a velice sugestivní. Jakub hrál a zpíval asi polovinu programu sám, což mě zase tolik neuchvátilo, ale spíš proto, že mi sedí opravdu více folk, než blues – navíc v angličtině. Příjemný prostředek večera.
Po Katce s Jakubem se bleskově nazvučilo duo Barbora Koubová a Patrik Henel. Bývají označováni za duo hrající šansony. Dlouho jsem přemýšlel, zda bych je do této kategorie zařadil také – dokonce jsem si ve slovníku cizích slov našel význam slova šanson… A podle všeho tam opravdu patří. Já však mám pod pojem šanson přiřazenu spíš Hanu Hegerovou, a to je o něčem úplně jiném. To ovšem neznamená, že se mi to, co hrají a zpívají Patrik s Bárou, nelíbí. Naopak. Zvlášť při živém vystoupení, kde – oproti nahrávce – přidá Bára ke zpěvu i herectví. Sice mi jejich zařazení na závěr večera nepřišlo úplně nejšťastnější, neboť jde o texty, u kterých se musí trošku víc přemýšlet, což po skoro dvou hodinách poslechu muziky (tedy po půl desáté večer) už není nejjednodušší. Vyřešil jsem to tentokrát tak, že jsem vnímal spíš náladu písniček, než jejich text, a výbornou kytaru. Kvalitní závěr večera.
V Ryběnaruby byla vyprodána snad i místa na schodech, všichni přidávali víc než tu jednu „povinnou" a koncert se trošku natáhl přes (povolenou) půl jedenáctou. Takže pokud budu mít čas ve středu 19. dubna, rozhodně se tu objevím zase. To je totiž datum konání 5. večera cyklu …něco nového? a v Ryběnaruby se od půl osmé večer představí skupiny Toman a lesní panna, Jauvajs a písničkář Petr Sedláček, údajně s nevídaným překvapením. Že by Tomáš Gregor, jakého svět neviděl?
4. večer z cyklu …něco nového?, Praha, Rybanaruby 15. 3. 2006
Martina Trchová, Karolína Skalníková a Jan-Matěj Rak
Jakub Kořínek a Katka Misíková
Barbora Koubová a Patrik Henel.
Fotografie: Stanislav Bláha
