Oproti předešlému, tři roky starému albu Do půl těla… získala zpěvačka na jistotě a přesvědčivosti. Nejlépe to dokazuje šanson Něco mně je, který zdobí obě alba. Na starším vyznívá klidněji, střídměji, učesaněji, nová verze působí mnohem uvolněněji, dynamičtěji, svobodněji. Stejně jako celý projev Té Jany.
Své autorské album otevírá songem A co když?! Šramlovitá vypalovačka, dechberoucí uragán, který se však postupně stáčí do klidnějších vod, aby v závěru nabral nové síly ke strhující gradaci. Následuje emocionální šanson o plynutí života Obíhačka, jehož výraznou melodii střídá rytmické, do jazzu ponořené Dobový blues.
Stylově pestré písničky, rozpínající se od rocku přes jazz, folklór, swing až do oblastí klasické hudby, spojuje výrazný Janin vokál. Skvěle si rozumí s dominantním klavírem, fagotem a kontrabasem, ale ladí i s valchou nebo řehtačkou. Zpívá otevřeně, plně, technicky brilantně, bez zábran, s absolutní svobodou přeskakuje mezi jednotlivými styly a pěveckými polohami. Je stejně přesvědčivá v roli ukřičené ženské z pavlače jako zranitelné ženy.
Všechny písně jsou naprosté originály s promyšlenou stavbou, gradací, atmosférou a vyzněním. Prožité, syrové šansony (Věkoun, Já chci, Obíhačka) střídají jazzovější kousky (O čem se nemluví, Singl, Z rozmyslu a ze soucitu), nechybí ani swingující Ze života nebo pochodový N.I.M.B.
Pocitové texty jsou na rozdíl od sebevědomé hudby a projevu o hledání, nejistotě, pochybnostech. Nadhazují pocity, stavy, nálady a jen na posluchači záleží, zda je dále rozvine.
Ta Jana z Velké Ohrady: Pod prahem, Black Point music, 2006
Hodnocení: 5 hvězdiček
A co když?!, Obíhačka, Alkoholův den, Dobový blues, O čem se nemluví, Ze života, Singl, Věkoun, Dva obři, N. I. M. B., Play Off, Z rozmyslu a ze soucitu, Něco mně je /2006/, Já chci!
