Již popatnácté se konalo Setkání pod Medníkem aneb největší festival trampské muziky v Pikovicích. Někteří říkají, že je to pouť, jiní to nazývají happeningem, ale pro většinu zúčastněných je to svátek trampské muziky a všeho, co s tím souvisí. Počet stánků a atrakcí se v posledních letech stabilizoval, a tak festival do své zletilosti vstoupil vskutku důstojně.
Otec a duše festivalu Jirka Rážek tentokrát zvolil dramaturgii odpovídající jubileu a pozval především zasloužilé a osvědčené účastníky festivalu – snad jedinou výjimkou byl Pavel Dobeš, vystupující kolem dvacáté hodiny; ten ale zas splňuje všechna ostatní kriteria zasloužilosti a osvědčenosti. Ale nepředbíhejme.
Festival otevírali Kamarádi staré řeky v půl jedenácté dopoledne, zahráli osadní standard a publikum se příjemně nastartovalo. Náplava byla spíše romantičtější a mírně modernější v mezích toho, čemu se říkalo moderní trampská muzika v době, kdy začínali hrát. První výlet jinam bylo polední Original Indigo, které se pomalu stává zasloužilým účastníkem, v Pikovicích se mu líbí a ono se líbí publiku. Koneckonců, z jazzu trampská píseň ve dvacátých letech vzešla. Trampgrass hrály následující Paběrky a pak nastoupil zdravě swingující místní Posázavský expres. První dáma jazzu Jitka Vrbová se umí kdykoliv převtělit do první dámy trampské písně a předvedla to se Stanislavem Chmelíkem opět. Kolem ní se seběhla i početná skupina fanynek. Čistý bluegrass reprezentoval Monogram a publikem byl přijat velmi dobře. Sedmičlenní KTO předvedli moderní, elektrifikovanou verzi muziky na pomezí country a trampské písně a po nich šli Taxmeni, hrající převážně svou klasiku, ale v moderním hávu. S nimi si zahrál i Tomáš Berka na tahací harmoniku a můj sen o 5. dílu Calamity Jane, tentokrát na východní téma se začal naplňovat.
Zelenáči vystoupili bez Mirka Hoffmanna, ale svůj koncertní program mají i v této verzi vypilovaný. Naopak jedna z formací nástupců Rangers byla očekávána s napětím. V Pikovicích hrála ta s M. Řihoškem a určité neusazení bylo přeci jen znát. Na jednu píseň vystoupili i synové Milana Dufka. Ženskou část nových Rangers reprezentuje Iva Hajnová. Kapela chce navazovat na akustický a vokální odkaz „starých" Rangers a, málo platné, má před sebou ještě nějaký ten kus cesty v rozpomínání se na svou dávnou tvář. Komediální talent skoro všech členů Vlaku na Dobříš byl publikem po zásluze oceněn, Petr Roubíček se i dvakrát převlékal do kostýmů. Při vystoupení Greenhorns se Honza Vyčítal rovným dílem podělil o vyhrazený čas s Petrem Kocmanem a opět jsem konstatoval, jak jim to jde dobře dohromady. Pak už tu byl zmiňovaný Pavel Dobeš a po něm klasicky a tradičně trampsky šlapající Úsvit. Ještě mělo hrát Staré sedlo, ale náhlý poryv větru a bouřka s ním spojená už nedovolila Sedlu přidrátovat se a Pájovi navíc poodnesla zvukařský domeček, a tak oba moderátoři (Pepa Chmel a moje maličkost) festival čtvrt hodiny před oficiálním koncem ukončili.
Počasí bylo do 16.30 příjemné, pak občas deštivé, leč teplé, a tak publikum (odhadem přes 2000 lidí) neuteklo. Navečer se dokonce opět vyčasilo a až zmíněná bouřka v závěru byla trochu problém. Zvučil Pája Jindrák, kterému pomáhal Šaolín, a ve většině případů stihli zadrátovat kapely dřív, než moderátoři domluvili. Jako obvykle patří dík i všem pikovickým obyvatelům, sponzorům, díky nimž byla i nějaká ta soutěž, a také Českým drahám, které posílily standardní soupravy, z čehož měli svátek zase železniční fotografové.
Na 16. Setkání pod Medníkem se tedy směle můžeme těšit. Když se tak zpětně dívám na výčet účinkujících, napadá mě, jaký žánr vlastně není trampský?
