O prvním večeru na Zahradě jsem psal ještě z Náměště. To jsem ještě netušil, že právě ten bude jedním z mých nejsilnějších zážitků na letošní Zahradě. Tím dalším byl rozhodně koncert původní sestavy skupiny Žalman a Spol, tedy tria Pavel Lohonka Žalman, Pavlína Jíšová a Tonda Hlaváč. Spolu s narvanou scénou "U kapličky" jsem si zpíval ty staré hity a cítil jsem se skoro jako v osmdesátých letech, kdy se na festivalech ještě sedělo a zpívalo. Koukal jsem na čtyři asi dvanáctileté dívky, které celý koncert odzpívaly spolu s účinkujícími, přestože tohle trio možná na pódiu viděly poprvé. A nebyly samy, prostě se Žalmanem a původním Spolem se zpívalo. K dokonalé iluzi už chybělo jen průvodní slovo Mirka Kováříka…
Dalším hodně silným a hodně příjemným zážitkem pro mě byla Snídaně se Šantré. Dokonce to pro mě byl zážitek tak silný, že jsem pak několik hodin musel tenhle koncert – nekoncert vstřebávat a nebyl jsem schopen vnímat další, již „oficiální", vystupující. Samozřejmě jsem se pak sám sebe ptal, proč to. Čím byl ten koncert jiný, když repertoár Šantré znám a nic nečekaného se tam neobjevilo. A jedna věc mě napadla. Bylo tam jiné publikum, než na "Kapličce", "Radnici" či amfiteátru. 
Na snídaňový koncert přišli ti, kterým stálo za to vstát o hodinu dřív. Ti, kteří chtěli poslouchat právě Šantré. Nebyli tam ti, kteří jen čekali na později vystupující „hvězdu", nerušili tam stánkaři a jejich zákazníci. A také hrál velkou roli fakt, že tenhle koncert nehlídal žádný inspicient s hodinkami a připraveným povelem skončit. Nikdo neurčoval počet povolených přídavků…
I kdyby na letošní Zahradě nebylo už nic dalšího, co by stálo za řeč, mě by to stačilo. Tři velmi silné koncerty, to přece není málo. A to jsem nezmínil výbornou zmrzlinu, které jsem neodolal, kdykoliv jsem okolo stánku šel, nenapsal jsem o koncertu Pětníku na zámku, nepopisoval jsem veřejnou neoficiální zkoušku skupiny Bonsai č. 3, nepochválil jsem společné vystoupení dua Žamboši a tria Šantré se směskou hitů skupiny Beatles v doslovných překladech do češtiny pod názvem The Blbítls – dalších příjemných zážitků by se dalo najít dost a dost.
Nenapsal jsem také o koncertech známých hvězd na hlavní scéně festivalu. Výborný byl Jarret, příjemně překvapili Nezmaři, kteří se oprostili od všemi uznávaného festivalového schématu a nehráli výběr svých hitů, nýbrž (až na dvě výjimky) písničky ze své poslední desky a písničky z desky připravované. V záplavě těch "nikdy nestárnoucích melodií" v podání ostatních hvězd festivalu to bylo velmi příjemné.
Možná vás mrzí, že jsem nenapsal o tom právě pro vás nejhezčím koncertu. To je výhoda a nevýhoda Zahrady současně. Nikdo nemůže vidět a slyšet všechno, ale snad každý si tam najde to své nej. Neváhejte a se svým nej zážitkem ze Zahrady 2006 se svěřte ostatním zde v diskusi. A hlavně si naplánujte svou účast na Zahradě 2007. Snad se povede stejně, jako ta letošní.
