Na jednu stranu to tak jistě vypadat může, protože prakticky všichni stávající členové bluegrass hráli nebo hrají. A když tedy všichni, tak i bubeník Igor Holub kdysi hrával na mandolinu a na kontrabas. Asi by bylo vhodné i zdůraznit, že více než půlka členů prošla několika hudebními žánry – od klasiky přes beatovou kapelu, taneční muziku, bluegrass, country atd. – a je taky pravda i to, že prakticky všichni členové hrají na více nástrojů. Proto ta otázka může trochu zavádět, pokud se na členy BlueGroundu bude pohlížet jako na spolek bluegrassistů.
Takže jak?
Zkusme to třeba takhle: je to parta muzikantů, kteří kromě toho, že většinou hrají v bluegrassových kapelách, si také rádi zahrají i něco jiného, co je prostě baví. A v tomhle případě je to právě moderní country.
Proč jste se do toho pustili? Máte už modré trávy plné zuby? Scházely vám bicí? Nebo to byl jen takový hec?
Rádi bychom ujistili naše bluegrassové fanoušky, že bluegrassu rozhodně plné zuby nemáme, a činnost našich domovských kapel pokračuje dál. A do téhle muziky jsme se pustili především proto, že se nám taky prostě a jednoduše líbí. Tak proč to nezkusit. No a zjistili jsme, že to možná i půjde, věnovali jsme tomu nějaký ten čas, měnilo se složení, no a za ten výsledek se snad stydět nemusíme. Takže nebylo to z hecu, přišlo to tak nějak samo.
Zbyněk Bureš i bratři Mikulášové jsou v bluegrassu osvědčení autoři písniček. Staví na nich i Blue Ground?
Zatím je náš repertoár postavený především na interpretaci převzatých anglicky zpívaných věcí, některé z nich aranžérsky upravujeme, a to je dílo prakticky všech nebo většiny členů. Ale určitě neprozradíme žádné velké tajemství, že se chceme také zabývat i původní vlastní tvorbou a to jak s anglickými, tak i s českými texty. Přeci jenom je to pořád ještě v našich podmínkách dost žádané i v tomto stylovém žánru zpívat taky a hlavně česky. A pokud vzniká text zároveň i s muzikou, může být výsledek docela dobrý.
To znamená, že český text na původní muziku dopadne většinou hůř?
Takové to vynucené přetextovávání je většinou nepřirozené, nezfrázované, zbytečně účelové a taky mnohdy i velmi hloupé. Napsat správně nafrázovaný český text je opravdu velmi těžké, i když je pravda, že se to u nás několika textařským osobnostem velmi dařilo (např. Jiří Grossmann, Michael Žantovský a další). Většinou ale bývá zpěv díky neohrabanému a kostrbatému frázování naprostým kamenem úrazu. Ostatně slyšels někdy zpívat country nebo i bluegrass třeba například v němčině, ve švédštině, v holandštině nebo v maďarštině, bulharštině, ruštině? Nebo i jinak, taková italská opera přeci taky musí být v italštině a nikomu to nevadí.
Jak jste vyřešili možné termínové kolize s „domovskými" kapelami? Vystoupení Blue Groundu paralyzuje najednou Vabank Unit, Reliéf…
…a Modrotisk a Slepička Band a Nota Bene a Market a Metropolitan Country a naše rodiny a práci a koníčky a vlastně všechno (smích) Tady se dají těžko použít slova jako termínová kolize a paralyzování. Je pravda, že se pořádá spousta různých festivalů a možností k hraní je jistě dost, ale pokud platí nějaká pravidla, není až zas takový problém se domluvit. Předně se akce plánují na poměrně dlouhou dobu dopředu a snažíme se si vyjít vzájemně vstříc a neblokovat zbytečně předběžně domluvené termíny. Dá to sice dost práce navíc, to je fakt, ale na druhou stranu téměř nikdo z nás není tak muzikantsky vytížen, abychom se nedokázali domluvit. Těch „kolizí" zase není tolik. Máme jednu možná dost podstatnou výhodu, a to, že téměř nikdo z nás není na muzice existenčně závislý, a proto je dohoda v podstatě velmi snadná.
Daří se vám na některých akcích vystoupit jak s BlueGroundem, tak s některou z domovských kapel?
Ano, takové festivaly existují. Ostatně pokud jsou festivaly žánrově pestré, je to také zajímavější právě pro posluchače. Mají tak třeba jedinečnou příležitost si poslechnout i takový druh muziky, které normálně neposlouchají a třeba ani neznají, nebo mají o něm značně zkreslené představy díky třeba konzervativně omezené mediální prezentaci.
Zdá se mi, jako by současná česká countryová scéna postrádala výrazné mladé osobnosti a kapely: Greenhorns, Fešáci, Rangers, Pavel Bobek, František Nedvěd jsou záležitostí spíš pro pamětníky. Máte podobný dojem? A ambice to nějak změnit?
A pokud máme mluvit o svých ambicích, tak budeme samozřejmě rádi, když nám někdo řekne, že chce hrát taky takovou muziku. Dneska už ty možnosti jsou, je dost dostupných nahrávek, dost dostupných velmi kvalitních nástrojů, i když ne za právě malé peníze.
Co by podle vás mělo být dneska hlavním posláním, mottem kapely hrající country? Čím může oslovit a zaujmout posluchače?
Proč posláním? Muzika, ať už je jakéhokoliv žánru, by přeci měla své posluchače především bavit. Měla by bavit jak ty, kteří ji poslouchají, tak i ty, kteří ji vymýšlejí a tvoří, hrají, pouštějí a koneckonců i prodávají. A country jako taková může zaujmout svoji melodičností a rozmanitostí, někoho možná zaujme třeba i nádech trochu naivní romantiky. Vždyť kolika lidem je společníkem v autech, při práci, doma…
